Svatý Bernard z Clairvaux
Bernard se narodil roku 1090 ve Fontaines-lès-Dijon v Burgundsku v rodině vznešeného původu v obou rodičovských liniích. Jako třetímu ze sedmi dětí se mu dostalo vynikajícího vzdělání v latinských školách. Zdálo se, že před ním leží brilantní světská kariéra. Smrt zbožné matky Alty však byla pro mladičkého Bernarda transformující zkušeností. Ve dvaadvaceti letech se rozhodl odříci se světských radostí a stát se mnichem. V roce 1112 vstoupil do přísné cisterciácké komunity v Cîteaux – a přivedl s sebou třicet příbuzných, mezi nimi pět bratrů. Nejmladší bratr a ovdovělý otec záhy následovali. V roce 1115 byl vyslán, aby na řece Aubě založil nový klášter: Clairvaux, Světlé údolí. Tomuto místu a tomuto společenství věnoval Bernard třicet osm let jako opat – a z nevlídné pustiny učinil jedno z nejvlivnějších míst středověkého křesťanství.
Trpěl soustavnou tělesnou slabostí, přesto však řídil klášter, jenž brzy čítal několik set mnichů a pravidelně vysílal skupiny zakladatelů do nových oblastí. Za jeho opatství bylo osobně založeno šedesát pět ze tří set cisterciáckých klášterů vzniklých v té době. Přitom nepřestával psát, zanechal přes pět set dopisů, tři sta kázání a řadu teologických traktátů. Svými osmdesáti šesti kázáními na Píseň písní, která psal od roku 1135 až do své smrti, vytvořil vrcholné dílo středověké mystické teologie – meditaci o láskyplném sjednocení duše s Kristem. Byl také průkopníkem mariánské úcty, zdůrazňoval Mariino prostřednictví a vybízel věřící, aby skrze ni nacházeli cestu ke Kristu. Církev mu proto dala přízvisko cithara Mariae – Mariina harfa.
Mezi lety 1130 a 1145 se Bernard stal klíčovou autoritou při rozhodování církevních i politických sporů celé Evropy. V době papežského schizmatu mezi Inocencem II. a Anaklitem II. se postavil za Inocence a procestoval Evropu, aby mu získal podporu králů a biskupů a skutečně přispěl k tomu, že spor byl rozhodnut ve prospěch pravého nástupce Petrova. Ostře vystoupil proti teologickým názorům Petra Abelarda, jehož racionalismus pokládal za nebezpečí pro celistvost víry, a dosáhl jeho odsouzení na synodě v Sens roku 1140. Na žádost papeže Evžena III., jeho žáka, roku 1146 ve Vézelay vyzval k uskutečnění druhé křížové výpravy a strhl tisíce, včetně francouzského krále Ludvíka VII. a císaře Konráda III. Když tažení skončilo nezdarem, nesl Bernard tuto porážku jako těžké duchovní břemeno.
Zemřel 20. srpna 1153 v Clairvaux, kde strávil celý svůj mnišský život. Byl prvním cisterciáckým mnichem zapsaným na seznam světců. Titul učitele církve mu udělil roku 1830 papež Pius VIII. a Pius XII. ho roku 1953 ve své encyklice nazval doctor mellifluus – učitel plný medu. Bernard z Clairvaux je jednou z nejvýraznějších postav celého středověku – mnich, který nechtěl opustit svou celu, a přitom proměnil Evropu.
Je patronem včelařů a voskařů; Janova a Gibraltaru a bývá vzýván jako pomocník v hodině smrti a proti dětským chorobám.
Bože, Tys dal svatému opatu Bernardovi milost, aby byl světlem v Tvé církvi a horlil pro její obnovu; na jeho přímluvu naplň také nás podobnou horlivostí ducha, abychom žili jako děti světla. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
