Družba po ukrajinsku
Čtyřleté výročí zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině si můžeme připomenout i následujícími slovy.
Jeden z nejcitovanějších ukrajinských vojenských publicistů Jevhen Dykyj varoval, že by Ukrajina mohla zvážit vojenský zásah proti Slovensku a Maďarsku s cílem převzít kontrolu nad jejich energetickými zařízeními. O jeho vyjádření informovala agentura UNIAN.
Cituji: „Slovensko a Maďarsko, s prominutím, nejsou žádné Rusko. Armády těchto dvou zemí jsou ve srovnání s kterýmkoli z našich sborů podstatně slabší. Možná bychom měli začít mluvit jazykem, který je dnes ve světě Donalda Trumpa univerzálně srozumitelný — buď znovu zapnete, co jste se rozhodli vypnout, nebo přijdeme, převezmeme ta zařízení pod svou ochranu a spustíme je sami,“ prohlásil Dykyj. Zapomněl jaksi poznamenat, že Ukrajina přestala posílat do těchto zemí opraveným ropovodem Družba – jak příznačný to dnes název – černé zlato, z něhož měla prospěch jak na tranzitních poplatcích, tak na importu ropných produktů.
Tento bývalý velitel praporu Aidar a nyní ředitel antarktického výzkumu – je zajímavé, co všechno válečný rozpočet Ukrajiny dokáže pokrýt – si tedy rozhodně nebere servítky. Jakkoli není příliš pravděpodobné, že Slovnaft či Slovenské elektrárne padnou do rukou banderovců, zajímalo by mne, co by na tuto speciální vojenskou operaci říkali papaláši z NATO. Možná by jen na místo vyslali soudruhy z Progresívneho Slovenska, aby dohlédli na to, že elektřina či pohonné hmoty opět tečou správným směrem. Patříme sice na Západ, naše energetická soustava však evidentně na Východ.
Stojíme před pozoruhodným paradoxem: rétorika, která měla být důkazem barbarství, se nenápadně stává inspirací i pro ty, kdo se rádi vidí jako jeho civilizační opak. Ruští stratégové mohou být spokojeni – ukázali světu, že energetická infrastruktura nepřítele je legitimní cíl. Nejspíš i oni jsou však po dnešku v rozpacích – do jaké kategorie zařadit útok, kdy jeho obětí není váš sok, nýbrž spojenec?
