Svatý Bonaventura
Narodil se v toskánském Bagnoregiu poblíž Viterba jako Jan Fidanza. Podle milého tradičního podání ho v dětství vážně nemocného zachránila přímluva svatého Františka z Assisi, k němuž se jeho matka uchýlila s prosbou; když se chlapec uzdravil, František prý zvolal „Buona ventura!“ — „šťastná událost“ – a z tohoto zvolání později vzniklo jeho řeholní jméno. Kolem roku 1235 odešel studovat do Paříže, kde se stal žákem významného teologa Alexandra Halského, vstoupil do řádu menších bratří a roku 1243 získal titul univerzitního mistra. Na pařížské univerzitě pak sám vyučoval a byl současníkem – a přítelem – svatého Tomáše Akvinského, s nímž ho pojila táž láska k církvi, byť každý k pravdě mířil jinou cestou: Tomáš spíše jako analytik rozumu, Bonaventura jako mystik srdce.
Právě v tomto spojení učenosti a zbožnosti spočívá jeho velikost. Bonaventura dokázal v dokonalé shodě prožívat vědu i mystiku, rozum i srdce, a nikdy nezapomínal, že k nejvyššímu poznání Boha nevede učenost, nýbrž láska. „Zbožná a nevzdělaná stařenka může milovat Boha více než učený teolog,“ říkával. Když se ho Tomáš Akvinský jednou zeptal, odkud čerpá své myšlenky, ukázal prý na kříž se slovy: „To je moje knihovna.“ Z jeho spisů – především z proslulého Putování mysli do Boha (Itinerarium mentis in Deum) a z rozsáhlého komentáře k Sentencím Petra Lombarda – čiší tak horoucí láska, že mu vynesla přízvisko „serafínský učitel“, podle nejvyššího kůru andělů planoucích láskou k Bohu.
Roku 1257 byl zvolen generálním představeným františkánského řádu a vedl jej sedmnáct let moudře a pevně, uprostřed vnitřních zmatků i vnějších útoků. Bránil ideály řádu, napravoval chyby a sjednocoval rozdělené proudy, sepsal Narbonské konstituce i směrodatný životopis svatého Františka; řád ho právem považuje téměř za svého druhého zakladatele. Roku 1273 ho papež Řehoř X. jmenoval kardinálem a biskupem a svěřil mu přípravu Druhého lyonského koncilu, na němž se jednalo o sjednocení s východní církví. Bonaventura, vyčerpán prací, zemřel přímo v průběhu tohoto koncilu, 15. července 1274 v Lyonu. Svatořečen byl roku 1482 a roku 1588 prohlášen učitelem církve – světec, v jehož mysli věda a víra až do konce kráčely ruku v ruce.
Všemohoucí Bože, Tys naplnil svatého Bonaventuru horoucí láskou k Tobě a spojil v něm učenost s pokorou a rozum se srdcem; na jeho přímluvu dej i nám, abychom Tě hledali nejen myslí, ale především milujícím srdcem, a po cestě poznání dospěli k patření na Tebe. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
