Svatá Klotylda
Klotylda se narodila kolem roku 474 v Lyonu jako dcera burgundského krále Chilperika II. a jeho manželky Careteny. Burgundský královský rod byl ariánský, ale Klotylda byla vychována v katolické víře – patrně zásluhou své matky, kterou současníci popisovali jako ženu výjimečné zbožnosti. Klotyldin dětský svět se záhy zhroutil: podle podání kronikáře Řehoře z Tours dal její strýc Gundobad zavraždit jejího otce a matku utopit s kamenem přivázaným na krku. Klotylda se sestrou Chronou našly útočiště u dalšího strýce Godegesila v Ženevě. Chrona vstoupila do kláštera, zatímco Klotylda zůstala na ženevském dvoře. Její krása, zbožnost i královský původ neunikly pozornosti franského krále Chlodvíka I., nejmocnějšího barbarského vládce v Galii. Kolem roku 493 si ji s Gundobadovým svolením vzal za manželku.
Klotylda vstoupila do sňatku s pohanským králem s jasným posláním – přivést ho ke Kristu. V tomto směru neúnavná a trpělivá, ale cesta nebyla snadná. Když se jim narodil první syn Ingomer a Klotylda ho nechala pokřtít, dítě krátce poté zemřelo. Chlodvík na ni zaútočil s výčitkou, že chlapce zahubil křesťanský Bůh. Přesto královnu nezlomil a svolil ke křtu i druhého syna Clodomira, který onemocněl, ale uzdravil se. Rozhodující okamžik přišel kolem roku 496, kdy Chlodvík vedl těžkou bitvu proti Alemanům u Tolbiaku (dnešní Zülpich v Německu). Když se jeho vojsko ocitlo na pokraji porážky, vzpomněl si na Boha své manželky a v zoufalství slíbil, že pokud mu Kristus dá vítězství, přijme křest. Alemanský vůdce vzápětí padl, nepřátelské vojsko se rozprchlo a Chlodvík dodržel slovo. O Vánocích téhož roku přijal křest z rukou biskupa Remigia v Remeši spolu s třemi tisíci svých válečníků. Frankové se tak stali prvním z velkých germánských kmenů, který přijal nikajské křesťanství, nikoli ariánství – a tento fakt zásadně ovlivnil budoucí dějiny celé západní Evropy.
Po Chlodvíkově smrti roku 511 byla franská říše rozdělena mezi jeho syny – Clodomíra, Childeberta, Chlotara a nevlastního Theuderika. Klotylda zpočátku hrála v říši významnou roli, snažila se udržet mezi nimi mír, ale merovejská dynastie byla nelítostná i uvnitř vlastní rodiny. Roku 524 padl Clodomír v bitvě proti Burgundům u Vézeronce. Klotylda vzala jeho tři malé syny do své péče a doufala, že jim zachová dědictví. Její zbývající synové Childebert a Chlotar však měli jiné úmysly: roku 526 dali dva z chlapců – desetiletého Theudalda a sedmiletého Gunthara – zavraždit, aby se zmocnili Clodomírova podílu. Pouze nejmladší vnuk Chlodoald unikl díky věrným strážcům a později vstoupil do duchovního stavu – církev ho uctívá jako svatého Clouda (založil prý opatství Saint-Cloud u Paříže). Vražda vnuků byla pro Klotyldu nejbolestnější ranou jejího života.
Po těchto tragických událostech se stáhla z politického života a usadila se v Tours u hrobu sv. Martina, jehož byla oddanou ctitelkou. Zbývajících téměř dvacet let svého života zasvětila modlitbě, pokání, postu a almužnám. Zakládala kostely a kláštery – mezi jinými královský klášter v Les Andelys a oratoř sv. Jiří v Chelles. Řehoř z Tours o ní napsal, že žila, jako by docela zapomněla, že byla královnou. Zemřela 3. června 545 v Tours a byla pochována po boku svého manžela v Paříži v kostele svatých Apoštolů, pozdějším opatství sv. Jenovéfy. Je uctívána ji jako patronka nevěst, vdov a všech žen, adoptovaných dětí a vyhnanců a také chromých a je vzývána při horečkách a proti dětským nemocem, náhlé smrti a jako pomocnice při obrácení manžela.
Bože, Ty jsi vedl sv. Klotyldu dlouhou a trpělivou cestou modlitby za manžela i za svůj lid — i tehdy, když víra přinášela spíše bolest než útěchu. Dej nám podobnou vytrvalost, abychom nepřestávali doufat v obrácení těch, které milujeme, a abychom dokázali být tichým svědectvím Tvé přítomnosti tam, kam nás vedeš. Na přímluvu sv. Klotyldy prosíme za všechny, kdo nesou tíhu rodinných zkoušek a čekají na vyslyšení. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
