Svatý Isidor z Madridu
Isidor se narodil kolem roku 1070 v Madridu chudým a zbožným rodičům. Celý život pracoval na poli jako nádeník — oráč u bohatého měšťana Ivána Vargase. Neměl vzdělání ani majetek, a přesto se jeho prostý život stal jedním z nejkrásnějších svědectví o tom, jak může člověk sloužit Bohu uprostřed každodenní dřiny. V Torrelaguně, kam uprchl před maurskými Almorávidy, kteří obsadili Madrid, se seznámil s Marií Toribiovou z Cabezy, se kterou se později oženil. Jejich manželství bylo příkladem jednoty a lásky, Marie mu ve všem pomáhala a byla později prohlášena za blahoslavenou. Měli spolu jediného syna jménem Illán, který však v dětském věku tragicky zahynul — podle jedné verze legendy spadl do studny a na modlitbu svého otce znovu obživl.
Isidor chodil každé ráno na mši svatou, a teprve potom se pilně pustil do práce na dvoře i na poli, přičemž se i během práce často modlil. To mu přinášelo potíže — ostatní čeledíni ho u hospodáře očerňovali, že kvůli své zbožnosti zanedbává práci. Podle legendy se hospodář Vargas přišel sám přesvědčit, jak se věci mají, a skutečně zastihl Isidora, jak přichází na pole později než ostatní. Dříve však než se stačil rozhněvat, spatřil dva anděly, jak Isidorovi pomáhají orat. Na konci dne se ukázalo, že Isidor nejenže není pozadu, ale udělal více práce než ostatní rolníci. Tato scéna — klečící Isidor pod stromem, zatímco za něj oře pluh tažený anděly — se stala jeho nejznámějším ikonografickým motivem a symbolem toho, že Bůh žehná těm, kdo jej stavějí na první místo.
Isidor byl člověk plný lásky k lidem. Ačkoli byl chudý, z toho mála, co měl, štědře obdarovával žebráky i zvířata. Dobro prokazoval i ptactvu a dobytku, zvláště v zimním období, inspirován biblickým veršem z knihy Přísloví: „Spravedlivý cítí i se svým dobytkem.“ Legendy vyprávějí, že Bůh ho za jeho skutky odměňoval — z pytlů s obilím neubylo a z mála se namlelo obrovské množství mouky. Další legendární příběh vypráví o zázračném vykopání studny v místě u Madridu, kde byl nedostatek vody. Isidor ji kopal několik měsíců, aby pomohl chudým pocestným a dělníkům. Celý jeho život, naplněný těžkou fyzickou prací, byl zároveň životem hluboké modlitby — nikdy si na svůj úděl nestěžoval a trpělivě snášel všechna příkoří.
Isidor zemřel 15. května 1130 v Madridu a byl pohřben na hřbitově sv. Ondřeje, kde brzy po jeho smrti došlo k více než čtyřem stům zázrakům a uzdravením. Když byl po desítkách let jeho hrob otevřen, tělo i se šatstvem bylo shledáno neporušené. Ostatky byly slavnostně přeneseny do madridského chrámu sv. Ondřeje a Isidor byl prohlášen patronem Madridu. Isidor je také patronem farmářů, zemědělců, pracovníků v zemědělství, dobytka, příznivého počasí a dobré úrody, patronem manželů a města Madridu – a také internetu. Bývá vzýván při suchu, při obavách o úrodu a jako přímluvce za zemřelé děti. Zobrazován je ve venkovské košili, bosý, s rýčem, srpem nebo pluhem, případně se svou ženou Marií, jak spolu kráčejí na pole.
Všemohoucí Bože, Ty nám posíláš své svaté, kteří svým příkladem ukazují vzor spravedlivého života; veď nás, abychom svatého Isidora nejen oslavovali, ale také se od něho stále učili. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
