Svatá Ludmila
Ludmila se narodila kolem roku 860 jako dcera pšovského knížete Slavibora v kraji dnešního Mělníka; někteří historikové kladou její původ do lužickosrbského Milska. Jistotu nemáme ani o místě, ani o roce – víme však, že jde vůbec o první ženu českých dějin, jejíž jméno i osudy známe z pramenů, nikoli z pověstí. Kolem roku 874 se jako sotva patnáctiletá provdala za Bořivoje, prvního historicky doloženého Přemyslovce. Manželům se narodilo šest dětí, tři synové a tři dcery; jménem známe pouze syny Spytihněva a Vratislava, kteří po otci postupně usedli na knížecí stolec. Spolu s manželem přijala Ludmila křest z rukou svatého Metoděje – prameny tuto událost uvádějí v rozmezí let 874 až 883.
Křest knížecího páru nebyl jen aktem soukromé zbožnosti, nýbrž rozhodnutím, které určilo směřování země na tisíc let dopředu. Ludmila se snažila žít podle evangelia a za vše se modlila. Ve snaze přiblížit se Kristu, stala se matkou chudých, světlem slepých a pomocnicí vdov i sirotků. Bořivoj pak dal na Levém Hradci vystavět první křesťanský kostel v Čechách, zasvěcený svatému Klimentu, a později na pražském hradišti baziliku Panny Marie. Ludmila vedla syny ke křesťanské víře a po manželově smrti se zasloužila o udržení přemyslovské moci v čase, kdy vše bylo ještě křehké a nejisté. Její nejtrvalejší dílo však nese jméno Václav – po smrti syna Vratislava v únoru 921 jí byla svěřena výchova vnuka, budoucího knížete. To, co Václav vykonal a čím se stal, má původ v babiččině domě.
Právě tento vliv se jí stal osudným. Drahomíra žárlila na tchyni i pro oblibu, kterou Ludmila měla u lidu. Nepomohlo ani to, že se Ludmila stáhla na Tetín. Mezi Ludmilou a snachou Drahomírou vzplál spor o výchovu chlapce i o směr politiky knížectví; Ludmila ustoupila a odebrala se na své vdovské sídlo na Tetíně nad Berounkou. Tam ji v noci z 15. na 16. září 921 přepadli najatí vrahové. Byli to Vikingové z Drahomířiny osobní stráže. Kupodivu známe i jejich jména: Tunna a Gommon. Ti dva Ludmilu zardousili – podle legendy jejím vlastním závojem, aby nebyla prolita krev a ona nemohla být uctívána jako mučednice. Tento záměr jim ale nevyšel. Když táhli její tělo pryč, udeřili její hlavou o kámen a z rány vyteklo trochu krve, takže byla splněna podmínka, že mučedníkem se stává ten, jehož krev byla prolila pro víru.
Nedlouho po nástupu na trůn dal Václav ostatky své báby přenést z Tetína do baziliky svatého Jiří na Pražském hradě, kde byly s poctami uloženy. Tam odpočívají dodnes. Ludmila se stala první českou světicí a první svatou ženou slovanského světa, matkou české země, patronkou babiček, matek, křesťanských vychovatelů a učitelů i vinařů. Zobrazována bývá s knížecí korunou a se závojem.
Pro zásluhy a na přímluvu svaté mučednice Ludmily pomáhej nám, Bože, ať jdeme vytrvale v jejích stopách, ať jsme pevní ve víře a bohatí dobrými skutky. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
