Svatý Alfons z Liguori
Svatý Alfons Maria z Liguori se narodil 27. září 1696 v Marianelle u Neapole jako nejstarší z osmi dětí staré šlechtické rodiny. Otec, námořní důstojník Don Giuseppe, svěřil nadaného chlapce nejlepším soukromým učitelům a nešetřil na jeho vzdělání ani na jeho výchově; malý Alfons vynikal nejen v učení, ale nadání projevoval také v oblasti malířství, hudby a literatury. Jeho mimořádné schopnosti se ukázaly záhy – v pouhých šestnácti letech dosáhl doktorátu obojího práva, církevního i světského, a jako mladý advokát v Neapoli se brzy proslavil brilantním vedením svých kauz. Osudový zlom však nastal roku 1723, kdy prohrál téměř vyhraný spor kvůli přehlédnuté banální formalitě. Tato zkušenost, znechucení korupcí soudnictví a vnitřní touha po Bohu jej přivedly k radikálnímu rozhodnutí: přes odpor svého otce opustil právnickou dráhu se všemi jejími úspěchy a rozhodl se stát se knězem. Jeho život nám tak ukazuje, že co vypadá jako rána osudu může být naší největší příležitostí – dokážeme-li naslouchat Bohu.
Po svém vysvěcení se sv. Alfons v Neapoli s velkou horlivostí věnoval kázání a péči o chudé a opuštěné. Zvláště ho zasáhla náboženská nevědomost a duchovní zbídačenost venkovského lidu z vnitrozemí Neapolského království, a proto se rozhodl opustit hlavní město a věnovat se právě těmto duším, chudým hmotně i duchovně. Roku 1732 založil Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele – řád redemptoristů, společenství putujících misionářů, kteří docházeli i do nejzapadlejších koutů a prostým, srozumitelným slovem vybízeli lid k obrácení a vytrvalosti. Alfons přitom kladl důraz na jednoduché kázání, jemuž lidé rozuměli, a na neuspěchané, důstojné slavení svátostí. Jako zpovědník se vyznačoval mírností a milosrdenstvím, jimiž se stal vzorem pro mnohé po něm.
Roku 1762 byl proti své vůli jmenován biskupem diecéze Sant'Agata dei Goti, kterou třináct let vedl jako obětavý pastýř navzdory rostoucím tělesným útrapám. Trpěl krutou artritidou, která mu nakonec ohnula hlavu až k hrudi, a proto se roku 1775 úřadu vzdal a uchýlil se do sídla své kongregace. Ani ochabující zdraví, slepota, hluchota a bolesti, ani hořká zklamání z intrik, jež za jeho života vedly k dočasnému rozdělení redemptoristů, ho neodvrátily od neúnavné práce. Psal dopisy a knihy, jichž po sobě zanechal více než sto a jež byly přeloženy do desítek jazyků. Vynikl zvláště jako mistr morální teologie a horlivý vyznavač mariánské úcty, k níž povzbuzoval svým dílem Vznešenost Panny Marie. Zemřel po velkém utrpení 1. srpna 1787 ve věku jedenadevadesáti let ve městě Nocera dei Pagani. Později byl prohlášen dalším z učitelů církve. Je patronem zpovědníků a morálních teologů.
Bože, Ty dáváš své církvi v každé době nové příklady k následování; dej, ať v horlivosti o spásu duší jdeme ve stopách svatého biskupa Alfonsa, abychom dosáhli společného cíle v nebi. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
