Svatý Josef z Arimatie a Nikodém
Oba zasedali v jeruzalémské veleradě a patřili k těm, kdo se ke Kristu hlásili jen potají. Josef pocházel z judského městečka Arimatie, pravděpodobně totožného s rodištěm proroka Samuela; evangelisté ho popisují jako člověka zámožného a v radě váženého, který očekával příchod Božího království. Janovo evangelium o něm výslovně říká, že byl Ježíšovým učedníkem, avšak tajným – ze strachu před židovskými představenými. Lukáš k tomu dodává, že s rozsudkem a počínáním rady nesouhlasil. Nikodém byl farizeus a učitel Izraele, muž vzdělaný a opatrný. Setkáváme se s ním už ve třetí kapitole Janova evangelia, kdy přichází za Ježíšem v noci a vyznává, že znamení, která koná, nemůže konat nikdo bez Boha. Právě jemu byla svěřena slova o novém zrození z vody a z Ducha i věta, kterou křesťanství nese jako své shrnutí: že Bůh miloval svět natolik, že vydal svého jediného Syna. Později se Nikodém v radě zastal Ježíšova práva na řádné slyšení a sklidil za to posměch.
Jejich hodina přišla ve chvíli, kdy podle lidského soudu už bylo všechno ztraceno. Josef si troufl předstoupit před Piláta a vyžádal si Ježíšovo tělo – chtěl zabránit tomu, aby zůstalo na kříži přes noc, a zajistit mu důstojný pohřeb, jaký se podle tehdejšího práva popraveným nepřiznával. Pilát se nejprve ujistil u setníka, že Ježíš skutečně zemřel, a teprve pak svolil; Josef koupil plátno a přizval Nikodéma, který přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. Tělo zavinuli do pláten s vonnými mastmi, jak bylo u Židů zvykem, a uložili je do nového hrobu vytesaného ve skále nedaleko místa popravy – do hrobu, který patřil Josefovi. Pak přivalili kámen a odešli, neboť nastával den přípravy. Byl to skutek na pohled nepatrný, ale ve skutečnosti nebezpečný. Oba se tím totiž přihlásili k odsouzenému, o jehož vině jejich vlastní sbor právě rozhodl. Apoštolové se v té chvíli skrývali.
O dalších osudech obou mužů nevíme nic jistého. Doba Nikodémovy smrti je není známa; jeho jméno se objevuje v apokryfních spisech, zejména ve „Skutcích Pilátových“, které byly v šestnáctém století vydány pod názvem Nikodémovo evangelium. Právě tento apokryf vypráví, že Josefa po pohřbu uvěznili a že ho vysvobodil sám Vzkříšený – Josef se tak stal prvním svědkem Zmrtvýchvstání. Tradice praví, že Nikodém zemřel v dobmě učitele Gamaliela, Římské martyrologium připomíná 3. srpna nalezení jeho ostatků spolu s ostatky svatého Štěpána, Gamaliela a Abiba, k němuž mělo dojít roku 415 poblíž Jeruzaléma. Společná památka obou mužů připadá na 31. srpna. Jsou patrony pracovníků pohřebních služeb a v umění je poznáme podle hřebů, trnové koruny a nádobky s mastí.
Středověk připojil k Josefovi z Arimatie bohatou legendární tradici, která jej nakonec zavedla až do artušovského okruhu. Francouzský básník Robert de Boron spojil kolem roku 1200 ve své veršované skladbě Joseph d'Arimathie dosud samostatné vyprávění o Svatém grálu s pověstmi o králi Artušovi. Grál je v ní ztotožněn s kalichem, z něhož Kristus pil při poslední večeři a do něhož právě Josef zachytil jeho krev. Podle Boronova podání Josef pohár poslal se svými druhy do Británie, pozdější romány pak nechávají putovat na ostrovy i samotného Josefa. Dodatek z poloviny třináctého století z něho učinil vůdce dvanácti misionářů, které do Glastonbury vyslal apoštol Filip a Josef je dodnes patronem tohoto somersetského města. Kronika glastonburského opatství z roku 1350 přidala pověst o Josefově holi, která se po zasazení proměnila v trnitý hloh kvetoucí o Vánocích a o Velikonocích, a s Torem se spojila i legenda o ukrytém grálu, z jehož místa prý vyvěrá pramen Chalice Well. Tyto příběhy samozřejmě nemají žádnou historickou hodnotu, ale přesto o něčem svědčí: středověk vycítil, že muž, který jako první přijal do svých rukou mrtvé tělo Vykupitele, je strážcem čehosi, co lidský rod nikdy nepřestane hledat.
Bože, tys dal svatému Josefovi z Arimatie a svatému Nikodémovi odvahu přiznat se ke tvému Synu právě tehdy, když se všem ostatním zdálo, že je nadobro poražen; dej i nám sílu osvědčit víru skutkem lásky ve chvílích, kdy se zdá, že je vše ztraceno. Skrze Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
