Svatý Kleofáš
Kleofáš – řecky Kleopás, latinsky Cleophas – patřil do širšího okruhu Kristových učedníků; svatý Cyril Alexandrijský ve svém výkladu Lukášova evangelia počítá oba emauzské poutníky mezi sedmdesát dva učedníků. Starokřesťanské podání jde ještě dál a přiřazuje ho k nejužší rodině Páně. Eusebius z Cesareje cituje staršího kronikáře Hegesippa, který kolem roku 180 hovořil s vnuky apoštola Judy a dozvěděl se od nich, že Klopas byl bratrem svatého Josefa, snoubence Panny Marie; po umučení Jakubově prý byl jednomyslně za hodného jeruzalémského stolce uznán Simeon, syn Klopasův, o němž se říkalo, že je bratrancem Spasitelovým. Svatý Epifanius týž údaj doplňuje tvrzením, že Josef a Kleofáš byli bratři. Jeho manželkou byla podle tohoto podání Marie Kleofášova, kterou svatý Jan jmenuje mezi ženami stojícími pod křížem. Zdá se tedy, že Kleofáš znal Ježíše odmala, a přesto ho nepoznal na cestě do Emauz (to byla vesnice nedaleko Jeruzaléma, kde apoštolové přebývali).
To je jádro jeho příběhu, jak ho vypráví čtyřiadvacátá kapitola Lukášova evangelia. Potupná smrt Mistrova jím otřásla natolik, že prvním zprávám o prázdném hrobě nechtěl uvěřit; rozhodl se proto se svým druhem opustit město, s nímž se kdysi pojily jejich veliké naděje, ale kde zažili i nejtěžší zklamání svého života. Cestou k asi jedenáct kilometrů vzdálené vsi Emauzy se k nim připojil sám Vzkříšený, aniž se dal poznat, jako poutník mířící stejným směrem, a zeptal se jich, o čem to spolu rozmlouvají. Kleofáš mu odpověděl otázkou, která patří k nejpronikavějším v celém Písmu: zda je snad jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těch dnech stalo. Následoval výklad Mojžíše a proroků, jaký učedníci nikdy předtím neslyšeli. Ale učedníkům to stále ještě nedocházelo, a tak, protože se připozdívalo, pozvali neznámého k sobě domů a ke svému stolu. Tam Ježíš zahájil jídlo modlitbou a lámáním chleba, jak to s učedníky dělával – v té chvíli se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim zmizel. Nemohli si to nechat pro sebe a okamžitě se vydali zpátky do Jeruzaléma. Kleofášovým „dílem“ tedy není žádný spis ani úřad, nýbrž svědectví: patří mezi první, kdo směli vidět Vzkříšeného, a sotva ho spatřil, vracel se v noci nějakých jedenáct kilometrů zpět, aby o tom pověděl ostatním.
Tradice tvrdí, že ho tato láska k Ježíši stála život. Římské martyrologium klade jeho mučednickou smrt do Emauz a praví, že byl zabit pro vyznání Páně v témže domě, v němž jej předtím pohostil, a tam byl také čestně pohřben. Totéž místo znali už starověcí poutníci. Svatý Jeroným ve svém listu z roku 404 vypráví, jak svatá Paula Římská přišla do Nikopole, dříve zvané Emauzy, kde se Pán dal poznat při lámání chleba a tímto činem zasvětil dům Kleofášův jako chrám. Poutník Theodosius kolem roku 539 dodává, že v těchto Emauzích, nyní nazývaných Nikopolis, svatý Kleofáš poznal Pána při lámání chleba a tamtéž podstoupil mučednictví. V byzantské době nad jeho domem postupně vyrostl rozsáhlý chrámový komplex o dvou bazilikách a s baptisteriem, odkrytý archeologickými vykopávkami na konci 19. a počátku 20. století. Památku svatého Kleofáše klade na 25. září martyrologium, které v 9. století podle starých tradic sestavil vienneský arcibiskup Ado. Přesná poloha evangelijních Emauz zůstává ovšem dodnes sporná – ztratila se už v raných křesťanských staletích a rukopisy Lukášova evangelia se rozcházejí v uvedené vzdálenosti od Jeruzaléma.
Emauzská večeře se stala jedním z nejoblíbenějších námětů křesťanského umění – od miniatury Egbertova kodexu až po Caravaggiovo plátno – a s ní i postava učedníka, jemuž se při lámání chleba otevřely oči. Má i českou stopu, a to velmi význačnou. Klášter benediktinů u chrámu Panny Marie a slovanských patronů, zvaný Na Slovanech, založil Karel IV. 21. listopadu 1347 pro mnichy slovanské liturgie; vysvěcení kláštera a nového kostela vykonal 29. března 1372 pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, a protože se tak stalo na Velikonoční pondělí, kdy se čte evangelium o zjevení Krista učedníkům na cestě do Emauz, ujalo se pro klášter druhé jméno – Emauzy. Praha tak nese památku Kleofášova setkání ve jméně jedné ze svých nejslavnějších staveb. A samotný učedník zůstává obrazem každého, kdo odchází zklamán a cestou nepozná, že živý Bůh jde vedle něho.
Bože, Tys dal svému učedníku Kleofášovi poznat vzkříšeného Syna při lámání chleba a posilnils ho, aby o něm vydal svědectví až k prolití krve; otevři i naše oči, abychom Tě rozpoznávali na cestách svého života a ve svátosti oltářní, a na přímluvu svatého Kleofáše nám dej, abychom se ze zklamání vždy dokázali vrátit k Tobě. Prosíme o to skrze Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť On s Tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.
