Lid hlasoval špatně. Halík spouští poslední soud
Tomáš Halík ve svém novoročním mudrování vysvětluje, že volby prý otevřely cestu k moci lidem, které Masaryk nazýval patologickou sedlinou.
Lid špatně hlasoval, nepochopil vyšší dobro. Logika je jednoduchá a děsivá: buď zrušit volby, nebo zrušit ty, kteří volí špatně.
Halík, bývalý normalizační kádr Institutu pro výchovu vedoucích pracovníků při ministerstvu průmyslu ČSR, dnes káže o amorálním demagogovi v Americe a sám se stylizuje do role morální smetany národa. Pro Jiřího Pehe jsme spodina, pro Halíka patologická sedlina.
Jenže Halík nekáže jen slovy. Už se i činí. Nedávné žehnání hlavní tváři Chvilkařů Mikuláši Minářovi v kostele U Salvátora je toho důkazem. Minář klečí v kadidlovém oparu jako blanický rytíř demokracie. Black Sabbath jako vyšitý.
Halík svým novoročním výstupem neodhaluje selhání společnosti, ale selhání jeho vlastního světa. Světa, který byl zvyklý mluvit shora. Jakmile však lid odmítl roli žáčků v lavicích morální převýchovy, zlomila se iluze nadřazenosti. A tak místo sebereflexe přichází jeho poslední soud. Nad sebou.
Nejde o Ameriku ani o české volby. To jen samozvané elity neumí přijmout porážku. Takové případy jsou ostatně známé u mnohých zplozenců pekla.
