Svátek Proměnění Páně
Uprostřed veřejného působení, nedlouho poté, co poprvé otevřeně předpověděl své utrpení, vzal Ježíš tři ze svých učedníků — Petra, Jakuba a Jana — a vystoupil s nimi na vysokou horu, kterou tradice ztotožňuje s galilejským Táborem. Tam byl před jejich očima proměněn: jeho tvář zazářila a šat oslnivě zbělel, po jeho boku se objevili Mojžíš a Eliáš a z oblaku zazněl hlas, který ho označil za milovaného Syna. Petr, přemožený tou nádherou, chtěl na místě postavit tři stany a chvíli proroky zadržet. Událost zaznamenávají všichni tři synoptikové a ještě po letech se k ní vrací i druhý list Petrův jako k tomu, čeho byl pisatel očitým svědkem
Otcové v tom výjevu spatřovali jeden z nejzávažnějších důkazů Kristova božství. Mojžíš a Eliáš – zákon a proroci – stojí u něho jako svědkové, nikoli jako soupeři; hovoří s ním, jak upřesňuje svatý Lukáš, o jeho odchodu, který se má naplnit v Jeruzalémě. Sláva se tu tedy neukazuje místo kříže, nýbrž právě před ním, jako závdavek daný učedníkům do zásoby na dny, kdy jim všechno ostatní selže. Křesťanský Východ z toho vyvodil celou teologii nestvořeného táborského světla a zbožštění člověka milostí a zařadil Proměnění mezi dvanáct velkých svátků roku; latinská církev čte tentýž úryvek dvakrát – o druhé neděli postní a dnes.
Na Východě se svátek slavil odedávna, kdežto Západ jej přijímal pomalu: připomíná se až od poloviny devátého století a v jednotlivých diecézích se ustaloval na různých dnech – v Galii a v Anglii na 27. července, v Míšni na 17. března, v Halberstadtu na 3. září. Rozhodl teprve rok 1456. Sotva tři roky po pádu Cařihradu se osmanské vojsko dostalo k Bělehradu. Papež Kalixtus III. nařídil koncem června zvonit v poledne na výzvu k modlitbě za obránce města. Uherské oddíly Jana Hunyadiho spolu s křižáky svatého Jana Kapistrána 22. července obležení prolomily. Zpráva o vítězství dorazila do Říma právě 6. srpna, a papež proto rozkázal slavit tento svátek v celé církvi; oficium k němu složil sám. Zemřel o dva roky později, 6. srpna 1458, v den, který sám ustanovil jako svátek. Polední zvonění zůstalo Evropě dodnes, i když se jeho původ někdy vykládá jinak. Nám Čechům pak toto zasvěcení není cizí: jméno hory Tábor nese i jihočeské město a jeho děkanský chrám.
Bože, Otče věčného světla, Tys na hoře odhalil vyvoleným učedníkům slávu svého jednorozeného Syna a hlasem z oblaku jsi jim přikázal, aby ho poslouchali; dej i nám, ať uprostřed temnot tohoto věku neztrácíme jeho tvář z očí, ať v hodinách zkoušky čerpáme sílu z paprsku jeho slávy a ať jsme světlem víry proměňováni k jeho podobě. Skrze Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
