Budeme hnědí, nebo už jsme teď?
V Bruseli veřejně trousí silácké řeči o tom, jak musíme být silní a opřít se o (neexistující) „evropský pilíř NATO“. Ve skutečnosti ovšem pobíhají zoufale kolem jako myši na potápějící se lodi. Až našli někoho, komu nás prodat místo Ameriky: Indii.
27. ledna skončila vyjednávání mamutí obchodní dohody, nazývané „matka všech dohod“. Evropská komise vypráví pohádku: „Právě jsme vytvořili zónu volného obchodu o dvou miliardách lidí, která pomůže oběma stranám.“
Už se ani neobtěžuje vysvětlit, jakým zázrakem to chudnoucím lidičkám evropských států pomůže. Dohoda totiž zakládá téměř neomezený přístup mnohem levnějšího indického zboží na trh, kde je zcela jiná cena práce a pracovní podmínky. Nebo čemu pomůže „neomezená mobilita univerzitních studentů“ a příliv indických „vzdělaných pracovníků“. Nic proti Indům. Ale nemá na ně patent koloniální Londýn?
Ve skutečnosti však nejspíš vede celá záležitost mnohem hlouběji. EU se tím nepokouší vytvořit euroindickou unii. Na mysl se spíše vtírá zlopověstný Kallergiho plán, který chtěl vygenerovat poslušného „hnědého člověka“. Euronegroidní rasa tomu říkal. Že by tohle byla jeho náhrada, když se mnohé státy začínají invazi migrantů z Afriky a Asie konečně trochu bránit?
