Svatá Milburga
Milburga žila na přelomu 7. a 8. století. Byla to anglosaská princezna a abatyše kláštera v Much Wenlock v dnešním Shropshiru. Pocházela z královského rodu – jejím otcem byl král Merewalh z Magonsæte a její rodina byla silně spjata s misijní a klášterní obnovou Anglie po přijetí křesťanství.
Její sestry – sv. Mildrith a sv. Mildgytha – byly rovněž uctívány jako světice. Mohli bychom říci, že Milburžina rodina byla něco jako „svatá dynastie“, rodina, v níž královská moc a duchovní autorita splývaly.
Milburga byla jmenována abatyší nově založeného kláštera v Much Wenlock. Nešlo jen o místo modlitby – kláštery byly tehdy centry vzdělanosti, hospodářství i kultury.
Podle tradice byla Milburga velmi schopná správkyně i duchovní autorita. Legenda vypráví, že dokázala přemluvit divoké husy, které jim ničily úrodu, aby klášteru neškodily. Od té doby prý žádná husa nepřekročila hranice klášterních polí.
V průběhu vikingských nájezdů byl klášter zničen a Milburžin kult byl téměř zapomenut. Její ostatky byly znovu nalezeny až ve 12. století při obnově kláštera a od té doby začala být znovu uctívána.
Svatá Milburga nebyla mučednice ani autorka významných teologických spisů. Byla to žena královského původu, která zasvětila život službě Bohu i lidem. Je obrazem stability uprostřed proměn a tiché věrnosti Bohu.
Svatá Milburgo, dcero králů a služebnice Boží, ty, která jsi spojila moudrost vlády s pokorou klášterního života, nauč nás žít věrně tam, kam jsme postaveni. Vypros nám dar pokoje, abychom dokázali vnášet řád do zmatku, světlo do mlhy a naději tam, kde se zdá, že vše je zmařeno. Ať i náš život, byť zdánlivě bezvýznamný, přináší plody dobra. Amen.
