Svatý Vavřinec z Brindisi
Svatý Vavřinec z Brindisi se narodil 22. července 1559 v apulském přístavním městě Brindisi jako Julius Cézar Russo, syn Guglielma Russa a Elisabetty Masellové. Jméno dostal po slavném římském vojevůdci, jeho životní cesta však směřovala docela jinam. Po smrti otce se dostal do péče brindiských františkánů, u nichž chodil do školy, a když osiřel docela, odešel jako dospívající chlapec do Benátek ke svému strýci knězi. Právě zde se seznámil s kapucíny, jejichž chudoba a přísnost života ho přitahovala, a roku 1575 přijal ve Veroně jejich hábit a jméno Vavřinec. Studoval filozofii, teologii a biblické jazyky s takovou horlivostí, že se celé Písmo naučil zpaměti; kromě mateřské italštiny ovládal latinu, hebrejštinu, řečtinu i hlavní evropské jazyky a mezi nimi rovněž češtinu.
Po kněžském svěcení roku 1582 se stal jedním z nejvýznamnějších kazatelů své doby a všechny své síly věnoval apoštolské službě. Brzy byl povolán i k vedení řádu: působil postupně jako představený několika provincií a roku 1602 byl zvolen generálním vikářem celého kapucínského řádu, který tehdy čítal na devět tisíc bratří ve třiceti provinciích. Aby je mohl navštívit a povzbudit, prošel pěšky téměř celou Evropu, od Itálie přes Švýcarsko, Francii, Nizozemí až do Španělska, a přitom nikdy nepolevil v přísné řeholní kázni ani v postech. Zvláštní místo v jeho zbožnosti měla úcta k eucharistii a k Panně Marii; mši svatou slavil s takovou vroucností, že se často protáhla na řadu hodin.
Životní dráha Vavřince z Brindisi je spjata i se střední Evropou a s našimi zeměmi. Roku 1599 jej řád vyslal v čele dvanácti bratří do Prahy, kde navzdory počáteční nevraživosti nekatolického obyvatelstva založil klášter na Hradčanech a položil základy samostatné české provincie, jejímž je dodnes ctěným zakladatelem a spolupatronem. Působil též jako diplomat ve službách míru a katolické jednoty a nechyběl ani při tažení proti Turkům, kde roku 1601 svou duchovní podporou přispěl k vítězství císařského vojska u Stoličného Bělehradu. Vedle náročných úkolů v čele řádu a četných poselství stačil sepsat rozsáhlé dílo homiletické, exegetické i polemické, souhrnně vydané jako Opera omnia. Zemřel vyčerpán poslední diplomatickou cestou 22. července 1619 v Lisabonu, právě v den svých šedesátých narozenin.
Roku 1959 byl prohlášen učitelem církve s čestným přídomkem Apoštolský učitel. V dějinách kapucínského řádu i celé katolické obnovy zůstává postavou, v níž se pozoruhodně spojila hloubka učence, horlivost kazatele, přísnost řeholníka a neúnavná činorodost muže, jenž se nezalekl ani bitevního pole, ani panovnických dvorů, aby sloužil věci Boží. Je považován za patrona kapucínského řádu. Je vzýván jako přímluvce těch, kdo studují a hlásají Boží slovo, kazatelů a všech, kdo se věnují biblickému studiu.
Bože, Tys obdařil svatého kněze Vavřince duchem rady a síly, aby hlásal Tvou slávu a pečoval o spásu duší; osvěcuj i nás světlem svého Ducha, abychom poznávali, co od nás žádáš, a s Tvou pomocí podle toho také žili. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
