Zelený čtvrtek
Evangelium podle Lukáše mluví o poslední večeři jako o velikonočním „sederu“, pesachové hostině. Ježíš řekl: „Tak jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.“ A dodal, že od této chvíle už nebude jíst a pít plody vinné révy, dokud nenastane Boží království. Poté vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás dává. Toto čiňte na mou památku.“ Podobně po večeři vzal kalich: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se prolévá za vás i za mnohé na odpuštění hříchů.“
Křesťanská tradice v tomto úseku vidí okamžik, kdy Ježíš svěřuje církvi slavení eucharistie jako trvalou památku své oběti i způsob účasti na ní.
V církvi se Zelený čtvrtek slaví jako „Mše na památku Večeře Páně“, která otevírá velikonoční triduum a zvlášť zpřítomňuje události poslední večeře. V liturgii zaznívá evangelium o poslední večeři, modlitby výslovně děkují za dar eucharistie a je kladen důraz na to, že tentýž úkon „vzetí, díkůvzdání, lámání a dávání“ chleba a kalicha pokračuje v každé mši. Tradičně se tento den připomíná také ustanovení kněžství: kněz při mši jedná „v osobě Krista“ a opakuje jeho slova nad chlebem a vínem.
Součástí večerní mše bývá obřad mytí nohou, který připomíná Ježíšovo gesto popsané u Jana a vyjadřuje službu a bratrskou lásku mezi křesťany.
Po mši se Nejsvětější svátost v procesí přenáší k bočnímu „ol¬táři úschovy“ a věřící jsou zváni k tiché adoraci, která připomíná Ježíšovo bdění v Getsemanské zahradě a začátek jeho utrpení.
Bože, Tvá církev se dnes schází k večeři, kterou Tvůj jednorozený Syn před svým odchodem k Tobě ustanovil a svěřil jí novou, věčnou oběť své lásky; prosíme Tě, dej, abychom z tak velikého tajemství čerpali sílu k lásce a k životu. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věku. Amen.
