Svatá Klára z Assisi
Klára přišla na svět v Assisi kolem roku 1193 jako dcera šlechtického rodu Offreducciů. Matka Ortolana, žena mimořádné zbožnosti, ji vedla k modlitbě a k lásce k chudým; pod drahými šaty prý dcera nosila kajícné roucho. Do jejího života rozhodujícím způsobem vstoupil o dvanáct let starší rodák František, jehož kázání slyšela jako mladá dívka. Na Květnou neděli roku 1212 opustila rodný dům, nechala si ostříhat vlasy a zasvětila se následování Krista v naprosté chudobě. Rodina se ji pokoušela přivést zpět, ona však odolala. Po krátkém pobytu u benediktinek se uchýlila do komunity u kostela Sant'Angelo di Panzo a odtud ji František poslal k opravenému kostelíku San Damiano, kde vznikla první obec „chudých sester“. Připojily se k ní sestry Anežka a Beatrice, po otcově smrti i matka Ortolana a další dívky z assiských rodů.
Představenou byla zvolena roku 1215 a u San Damiana pak strávila třiačtyřicet let v chudobě, čistotě a poslušnosti. Jádrem jejího díla bylo takzvané privilegium chudoby. Tehdejší kláštery vlastnily majetky a řeholnice žily z jejich výnosů; Klára se sestrami nechtěla vlastnit nic a spoléhala výhradně na vlastní práci a Boží prozřetelnost. Církevní hodnostáři se takto tvrdého způsobu života děsili, ona však na absolutní chudobě trvala a o potvrzení tohoto práva žádala jednoho papeže po druhém, až je definitivně udělil Inocenc IV. roku 1253. Řeholi pro své sestry nakonec sepsala sama – v dějinách ženského řeholního života věc do té doby nevídaná. Vynikala moudrostí, pro niž se k ní o radu obracel nejen František, ale písemně i papež Inocenc IV. Roku 1243 oblehli Assisi Saracéni ve službách císaře Fridricha II. a přiblížili se ke klášteru; těžce nemocná Klára se za pomoci sester dovlekla k bráně s oltářní svátostí, pozvedla ji a útočníci ustoupili. Odtud pochází monstrance, s níž bývá zobrazována. S Klárou si dopisovala i princezna Anežka Česká, která se rozhodla jít v jejích stopách – čtyři listy do Prahy patří k nejkrásnějším textům středověké duchovní literatury.
Poslední tři desetiletí prožila nemocná Klára převážně upoutaná na lůžko, což jí nijak nebránilo v modlitbách. Na Štědrý den roku 1252 se nemohla zúčastnit půlnoční mše, přesto ze své cely viděla a slyšela bohoslužbu, která se konala o několik kilometrů dál – právě na tuto epizodu se odvolal Pius XII., když ji encyklikou Breve Clarius explendescit (volně přeloženo „Tím jasnějším světlem září“) ze 14. února 1958 prohlásil patronkou televize. Zemřela 11. srpna 1253, krátce poté, co jí papež osobně přinesl schválení její řehole. Pohřbena byla v klášteře sv. Jiří, nad nímž později vyrostla bazilika nesoucí její jméno, a už roku 1255 ji Alexandr IV. zapsal do seznamu svatých. Je patronkou Assisi, dále klarisek, přadlen, vyšívaček, zlatníků, sklářů a malířů skla a také televize a bývá vzývána jako ochránkyně slepých a při horečkách. Jejími atributy jsou monstrance a bílá lilie.
Bože, Otče všemohoucí, Tys dal svaté Kláře odvahu opustit dům svých otců a zamilovat si chudobu. Nauč i nás nelpět na tom, co pomíjí, hledat jistotu jen v Tobě a zůstat věrní i tehdy, když nám síly ubývají a lůžko se stává celou. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
