Svatá Františka (Xaver) Cabrini
Před Vánocemi, navzdory adventní výzvě ke ztišení, panuje ten největší shon. Světice, kterou si dnes připomínáme, jej ve svém životě důvěrně znala.
Sv. Františka Cabrini se narodila v Itálii v polovině 19. století. Už od malička jevila sklony pečovat o druhé. Starala se totiž o svého postiženého bratra, a později i o nemocné v nemocnici.
V klášteře, kam chtěla vstoupit, ji však odmítli s tím, že má příliš chatrné zdraví a nezvládala by náročný řeholní život. Začala tedy vyučovat náboženství. Posléze přešla k péči o sirotky – a tak se nakonec oklikou přece jen stala řeholnicí. Spolu se sedmi dalšími sestrami založila řád, později nazvaný Misionářky Božského Srdce Ježíšova.
Sv. Františka Xavera – jak zní celé její řeholní jméno – však toužila následovat svého patrona, Sv. František Xaverského, misionáře Dálného Východu. Chtěla pokračovat v tom, co se světci nepodařilo dokončit. Měla za svůj úkol přinášet evangelium do Číny. Papež Lev XIII. však nasměroval její kroky opačným směrem – a ona se bez reptání podřídila.
Vysvětlil jí, že rozsáhlá komunita italoameričanů za mořem rovněž potřebuje evangelizaci: v protestantské Americe a v nevyhovujících sociálních podmínkách potřebovali právě někoho, jako byla Františka.
Pracovala neúnavně. Založila jeden, pak druhý sirotčinec. Mívala až 20ti hodinové pracovní dny. Na mezku zdolávala Andy, plavila se po moři a když zemřela, zanechala za sebou 67 řádových domů a tisíce proměněných životů. Říkala, že Ježíše vidí v každém, kdo k ní přichází. Když ji papež Pius XII. svatořečil, stala se nebeskou ochránkyní všech vystěhovalců.
Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Františka Xavera ochotně prokazovali milosrdenství, a patřili tak mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen
