Svatý Filip Neri
Filip se narodil 21. července 1515 ve Florencii jako syn právníka. Už jako malý chlapec byl známý svou veselostí a láskyplně mu říkali „hodný Filípek". Vzdělání získal u dominikánů v klášteře San Marco. V osmnácti letech ho otec poslal k příbuznému, aby se vyučil obchodu, ale Filip krátce nato prožil mystické vidění, ztratil zájem o majetek a pocítil volání k radikálnímu životu pro Krista. Kolem roku 1534 odešel do Říma — a Věčné město už nikdy neopustil. Živil se jako vychovatel, studoval filosofii a teologii, ale nakonec studia opustil a cele se oddal modlitbě a službě chudým. Přes den navštěvoval nemocnice a obracel hříšníky, v noci se modlil v katakombách raných mučedníků. V předvečer Letnic roku 1544 prožil v katakombách sv. Šebestiána zlomovou mystickou zkušenost — spatřil ohnivý kotouč, který mu vstoupil do úst a usadil se v srdci. Filip vykřikl: „Dost, dost, Pane, víc už nesnesu!“ Posmrtná pitva potvrdila trvale zvětšené srdce, které mu zlomilo dvě žebra.
Filip přijal kněžské svěcení teprve v roce 1551, ve svých šestatřiceti letech. Předtím jako laik založil Bratrstvo Nejsvětější Trojice pro pomoc chudým poutníkům. Po svěcení začal při kostele San Girolamo della Carità pořádat duchovní konference, které se staly tak populární, že nad chrámovou lodí musela být vybudována velká místnost zvaná „Oratoř“ — název, který se přenesl na celé společenství i na hudební žánr oratoria. V roce 1575 papež Řehoř XIII. oficiálně schválil Kongregaci Oratoria. Filipova přitažlivá osobnost mu získávala přátele ze všech vrstev společnosti — od žebráků po kardinály, takže si vysloužil titul „Apoštol Říma“.
Filipova spiritualita byla jedinečná spojením hluboké mystiky s nakažlivým humorem. Říkával, že„Radostné srdce se snáze zdokonaluje než srdce smutné.“ Proto je uctíván jako patron radosti a smíchu. Když za ním přišli vznešení hosté, zastihli ho, jak si čte vtipy. Nebo si oholil si jen polovinu vousu, když byl pozván na slavnostní večeři, aby „shodil“ vznešeného pána, který se chtěl pochlubit, že ho má u svého stolu. Pyšným kajícníkům ukládal zesměšňující pokání — třeba projít ulicemi Říma s jeho kocourem v náručí. Když ho kdosi požádal o svolení nosit žíněné roucho, Filip mu to dovolil — pod podmínkou, že je bude nosit přes šaty. Ale Filip nebyl komik, byl to svatý humorista a jeho humor byl promyšleným nástrojem pokory.
Zemřel 26. května 1595 ve věku osmdesáti let. Po přijetí svátostí pronesl slova shrnující celý jeho život: „Hle, pramen veškeré mé radosti!“ Jeho tělo odpočívá v Chiesa Nuova v Římě, kde oratoriáni slouží dodnes.
Bože, Ty v každé době posíláš svým služebníkům svého svatého Ducha, aby je naplňoval láskou a vedl ke svatosti; naplň i naše srdce radostnou zbožností, jaká vyzařovala ze svatého Filipa. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
