Proč se s Posseltem nevyrovnáme jako Slovensko?
Na Slovensku by Posselta hnali k soudu. V Česku mu prezident, kolaborující s jakýmkoli režimem u moci, děkuje. To není omyl, to je vizitka státu, který se učí klekat i bez povelu.
Benešovy dekrety nejsou pomsta, ale nouzové právo obnovy po německé anexi a okupaci. Ostatně o odsunu Němců rozhodli Spojenci v Postupimi v roce 1945 a přesuny směřovaly do okupačních zón pod jejich režimem. Poválečné Československo bylo vykonavatelem, ne autorem. Ústavní soud to potvrdil v roce 1995.
Bernd Posselt přijede do Brna pořádat Sudetoněmecké dny. Mluví za landsmanšaft s programem z roku 1961: návrat, nároky, morální vychovávání Čechů. V Polsku, Rakousku nebo Maďarsku by narazil. U nás dostane pozvánku od brněnské kavárny - a ještě prezidentské děkovné řeči.
Slovensko si aspoň napsalo do zákona paragraf proti popírání poválečného uspořádání. My úsměvy a řeči o smíření. Jenže tohle smíření znamená jediné: mlčet, platit a poděkovat, že smíme zůstat na vlastním území.
Je to podobné, jako když adorujeme Ukrajinu, jejíž vojáci nás v roce 1968 také okupovali. V oslavách okupantů jsme prostě světový unikát.
