Svatí Petr a Pavel
Církev dnes slaví společný svátek dvou svých největších sloupů — apoštolů Petra a Pavla, mužů tak odlišných osudem i povahou, a přece nerozlučně spojených službou Kristu i mučednickou smrtí v Římě. Petr, původním jménem Šimon, byl rybářem z galilejské Betsaidy, bratrem apoštola Ondřeje. Impulsivní, horlivý a oddaný — právě jemu Ježíš po vyznání víry udělil nové jméno a s ním i poslání: „Ty jsi Petr, to je skála, a na té skále vybuduji svou církev.“ Tak se z prostého rybáře stala první hlava apoštolského sboru, držitel klíčů od království a první římský biskup. Pavel, dříve Saul z Tarsu, šel cestou opačnou: jako horlivý žid pronásledoval první křesťany, dokud ho na cestě do Damašku nezasáhlo oslnivé vidění, setkání se Vzkříšeným. Z nepřítele se stal nejneúnavnějším hlasatelem evangelia — apoštolem národů, který víru v Krista vynesl daleko za hranice Izraele k pohanům.
Oba apoštolové se sešli v Římě, srdci tehdejšího světa, aby zde dovršili své poslání. Petr kázal Židům, Pavel jako římský občan pohanům — společně tak vtiskli rané Církvi její podobu i univerzální rozměr. Když za Neronova krutého pronásledování dolehla i na ně ruka mocných, neuhnuli. Petr byl podle tradice ukřižován; protože se však necítil hoden zemřít stejně jako jeho Pán, vyžádal si kříž obrácený hlavou dolů. K jeho cestě se váže dojemná legenda: prchaje z Říma, potkal Krista a otázal se ho „Quo vadis, Domine?“ – „Kam kráčíš, Pane?“ Když uslyšel odpověď „Přicházím se dát podruhé ukřižovat“, zastyděl se a vrátil se vstříc smrti. Pavel, jako římský občan ušetřen potupy kříže, byl sťat mečem u Ostijské cesty na jižním okraji města.
Jejich krev se stala základem Církve. Nad Petrovým hrobem na vatikánském pahorku se dnes tyčí největší křesťanský chrám světa, nad Pavlovým u Ostijské cesty bazilika svatého Pavla za hradbami. Společný svátek obou apoštolů patří k nejstarším v křesťanském kalendáři — slavil se v Římě již od poloviny třetího století, a to hned na třech místech naráz. V úctě jsou Petr a Pavel spojováni nikoli proto, že by si byli podobní, ale právě pro svou odlišnost: skála a učitel národů, jednota a misie, tradice a rozlet. Dva sloupy, na nichž spočívá týž dům.
Oba světci byli od počátku tak oblíbení, že jim byl přiřčen patronát nad mnoha profesemi. Svatý Petr je patronem papežů, církve, řezníků, sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, kovářů, slévačů olova, hrnčířů, zedníků, cihlářů, mostařů, kameníků, síťařů, soukeníků, valchařů, rybářů, obchodníků s rybami, lodníků, trosečníků, kajícníků a panen; je ochráncem proti hadímu uštknutí a krádežím; pomocníkem při horečce, vzteklině, posedlosti, bolestem nohou; a je záštitou dlouhověkosti.
Svatý Pavel je patronem teologů, katolického tisku, duchovních správců, dělnic, tkalců, sedlářů, lanařů, košíkářů; je pomocníkem proti ušním chorobám, křečím, proti hadímu uštknutí a proti strachu; a také přímluvcem za déšť a za plodnost polí.
Bože, Ty naplňuješ svatou radostí svůj lid, shromážděný v dnešní slavný den Tvých svatých apoštolů Petra a Pavla; dej, ať se ve všem držíme jejich nauky, protože s nimi je spjat počátek života Tvé církve. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
