Opoziční výlet na Slovensko neměl chybu
Opoziční výlet na Slovensko neměl chybu. Soudružka Šebelová, přestože se jindy zásadně nemýlí, koupila omylem jízdenky do dětského kupé. Vedoucí výpravy Marek Benda, který nejel vlakem 36 let, se divil, že zde nemůže kouřit, zato mladičká pirátka tu mohla nerušeně dospat předchozí bujarý večer s houbičkami. Hřiba nechali doma.
Účel cesty byl vznešený: napodobením mistrovské etudy Tomia Okamury vyvolat mylný dojem, že i české tzv. demokratické síly, toho času v opozici, vědí, co je prvotřídní diplomacie. K té však musí být dva – a ten druhý se nedostavil. Tak slavné delegaci nezbylo než svůj výlet přetavit v misi na záchranu slovenské demokracie před ficovskou diktaturou. Program byl nabitý: pracovní oběd s „občanským sektorem“, kde poslanci soucitně přikyvovali všem, kdo začali větu slovy „lebo Fico“, po něm tiskový brífink na náměstí, jehož se účastnil jen jakýsi Cintul a pak rychle zpátky na nádraží, protože Šebelová zase koupila špatné jízdenky.
Slovenští novináři se ještě během odpoledne snažili přijít věci na kloub: proč česká parlamentní opozice jezdí za hranice a rozdává vysvědčení z demokracie? Odpověď byla prostá – doma už nikoho nezajímá.
Nejdojemnější část výletu byl moment, kdy se při obědě jeden z poslanců pokusil místním aktivistům vysvětlit, že „v Bratislavě se dnes láme budoucnost Evropy“. Publikum decentně mlčelo, protože už nějakou dobu tuší, že budoucnost Evropy se láme spíš v kancelářích, kde se přepočítává cena plynu a počet neziskovek na metr čtvereční. Na to ovšem delegace neměla mandát – přijela řešit vyšší hodnoty.
Na pracovní oběd se dostavila i skupinka mladých progresivních intelektuálů, kteří poslancům s úlevou sdělili, že Slovensko je „ostrovem odporu proti populismu“. Poslanci zářili, neboť pochopili, že jsou ve správné bublině.
Z hlediska národního zájmu byla cesta nesmírně přínosná. Česká delegace stihla urazit legitimně zvolenou slovenskou vládu, posílit dojem, že nová opozice již v této pozici na delší čas zůstane a zároveň demonstrovat, že má jasnou představu o zahraniční politice: všude po okolí musí vládnout jen ti, které k tomu vybere.
Vrchol nastal na závěr, kdy jeden z poslanců pronesl do kamery vážným hlasem: „Nepřijeli jsme zasahovat do vnitřních záležitostí Slovenska, jen jsme vám přijeli říct, že Cintula je obětí Ficovy diktatury.“
Po návratu do Prahy byla mise vyhodnocena jako úspěšná.
Jedinou vadou na kráse bylo, že si jí většina Slováků ani nevšimla. Ale i to má své kouzlo: fialovská opozice dělá velkou zahraniční politiku, kterou doma nikdo nebere vážně a v zahraničí o ní neví. Jen paragony ze služebky jsou vždy pečlivě v souladu s evropskými hodnotami a fiskální odpovědností.
