Svatá Veronika Giuliani
Veronika pocházela z Mercatella nad Metaurou, kde se 27. prosince 1660 narodila jako nejmladší ze sedmi dcer a při křtu dostala jméno Voršila. Už jako tříletá prý mluvila s Ježíšem a Pannou Marií a dělila se s chudými o jídlo – od útlého věku projevovala neobvykle živou zbožnost, spojenou s prudkou, temperamentní povahou, kterou se po celý život učila krotit. V necelých sedmnácti letech vstoupila ke kapucínským klariskám v Città di Castello a přijala řádové jméno Veronika – jméno ženy, která podle tradice otřela Kristovu tvář na křížové cestě.
Její duchovní život se od počátku ubíral k jedinému cíli: co nejvíc se připodobnit ukřižovanému Kristu. Roku 1694 se na jejím čele objevily stopy po trnové koruně, o Vánocích 1696 rána v boku, která často krvácela, a na Velký pátek 1697 konečně všech pět Kristových ran. Sama tuto zkušenost prožívala s pokorou, ale místní biskup ji podrobil přísnému zkoumání – oddělil ji na čas od ostatních sester a nechal ji pod stálým dohledem, než uznal, že jde o pravé milosti. Teprve poté se mohla vrátit do běžného klášterního života a věnovat se naplno sestrám.
Přes všechna tato mimořádná znamení – a přes žalobu, kterou na ni jednou podala abatyše u římské inkvizice – byla Veronika v klášterním společenství ceněna pro svou poslušnost a současně schopnost vést druhé. Roku 1716 se sama stala abatyší a v této hodnosti byla později několikrát potvrzena. Psala si obsáhlý duchovní deník, do něhož zachytila svá vidění i rozhovory, jak je prožívala – a v nich stavěla na první místo právě poslušnost a pokoru, nikoli mimořádnost svých zážitků.
Její zdraví bylo dlouhodobě podlomeno přísnými půsty – v jednom období žila po celé tři roky jen o chlebu a vodě.
6. června 1727 ji ranila mrtvice. Ve stavu ochrnutí, ale při plném vědomí žila ještě asi měsíc. Zemřela 9. července. Bývá zobrazována, jak s trnovou korunou objímá kříž. Je patronkou těch, kdo zakoušejí nepochopení a nedůvěru i od nejbližších lidí.
Všemocný Bože, Ty jsi dal svaté Veronice dar prožívat touhu po Kristu až do krajnosti těla i duše; na její přímluvu dej, abychom ani my uprostřed nepochopení a zkoušek neztráceli pokoru a víru. Prosíme o to skrze Tvého syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
