Svatý Mořic a Thébská legie
Latinské Mauritius, u nás zdomácnělé jako Mořic, znamená „Maur", tedy muž tmavé pleti — a právě odtud vede přímá cesta k jeho pozdějšímu zobrazení v evropském umění. Podle toho, co víme, velel Mořic vojenskému oddílu, který byl naverbován v okolí egyptských Théb a podle nich nesl své jméno. Šlo o legii složenou z křesťanů, kterou císař Maximián povolal do Galie proti vzbouřencům – ve třetím století zde pustošily zemi tlupy bagaudů, zbídačelých povstalců. Postavení křesťanů v římské armádě té doby bylo ovšem nesnadné: před bitvou se od vojska žádala oběť bohům, která měla zajistit vítězství. Když k tomu došlo poblíž Ženevského jezera, thébští to odmítli a stáhli se do Agauna, dnešního Saint-Maurice ve švýcarském kantonu Valais. Nevzbouřili se však: podle vyprávění zůstali i nadále poslušni rozkazů a odepřeli jen to, co jim svědomí nedovolovalo – obětovat modlám a obrátit zbraně proti souvěrcům.
Maximián dal za trest popravit každého desátého muže, a když ani to nepomohlo, nechal takzvané „decimování“ opakovat. Vojáci, povzbuzovaní svým velitelem, neuposlechli ani potom, a tak byl nakonec vydán rozkaz k pobití celé legie; tradice hovoří o více než šesti tisících mužů a klade událost přibližně do roku 287. Vedle Mořice uvádějí nejstarší zprávy jménem i jeho důstojníky Exuperia a Kandida a veterána Viktora, který prý na bojiště zabloudil a raději se dal zabít s nimi, než aby se jich zřekl. O celé věci víme z jediného starobylého pramene: z listu, který kolem let 434 až 450 napsal lyonský biskup Eucherius svému spolubratru Salviovi. Eucherius sám odkazoval na svědectví biskupa Theodora ze Sionu a Isaaka Ženevského a byl to právě Theodor, doložený na koncilu v Aquileji roku 381, kdo v Agaunu nalezl těla mučedníků a postavil na tomto místě baziliku. Poctivost velí dodat, že od dob reformace je historicita celé události předmětem sporů; zejména po rozboru Denise van Berchema se řada badatelů kloní k názoru, že jde o legendu vzniklou později, zatímco jiní mají za to, že jádro příběhu – poprava skupiny východních vojáků v Alpách pro odepření poslušnosti z náboženských důvodů – je pravdivé.
Ať už tomu bylo jakkoli, úcta k agaunským mučedníkům se stala jednou z nejtrvalejších v Evropě. Roku 515 rozhodl burgundský král Zikmund, aby u chrámu mučedníků vznikl klášter, proslulý pak nepřetržitým chórovým zpěvem, zvaným laus perennis. Opatství v Saint-Maurice d'Agaune trvá dodnes a je nejstarším nepřetržitě obývaným klášterem na Západě. Papežské potvrzení kultu přišlo roku 962 z podnětu císaře Oty a Mořic se stal světcem říšským: jeho jménem se označovalo kopí mezi říšskými korunovačními klenoty a jeho meč sloužil při korunovacích. V Magdeburku, jehož katedrála je mu zasvěcena, vznikla kolem roku 1240 socha, která ho poprvé v evropském umění zpodobnila jako černocha s africkými rysy. Odtud vede stopa i k nám: rameno a meč svatého Mořice přivezl z Milána do svatovítského chrámu král Vladislav II. a olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, který byl dříve proboštem právě u magdeburského svatého Mořice, zavedl jeho kult na Moravě – zasvěceny jsou mu chrámy v Olomouci a v Kroměříži, oba založené v třináctém století, a připomíná ho i šumavský vrch Mouřenec nad Annínem. Bývá zobrazován v rytířské zbroji, s praporcem či štítem s rudým křížem, na bílém koni; je patronem vojáků, mečířů, barvířů a tkalců. V horských krajích, kde je jeho úcta nejsilnější, patří k ochráncům horských jednotek a lidí pracujících ve výškách; lidová zbožnost ho vzývala také proti dně a při posedlosti. Můžeme se k němu obracet i ve chvíli, kdy se povinnost k úřadu, zaměstnavateli či státu střetne s tím, co člověk nesmí učinit, aniž by zradil sám sebe, například při nátlaku, abychom podepsali či odsouhlasili něco nepravdivého. Každopádně stojí v naší paměti jako obraz muže, který uposlechl všeho, co po něm mohla císařská moc právem žádat, a odepřel jedině to, co žádat nesměla.
Všemohoucí, věčný Bože, Tys dal svatým mučedníkům Thébské legie sílu, aby statečně snášeli utrpení pro Krista a víru v něho potvrdili mučednickou smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom Tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
