Svatý Eustach
Z historického hlediska o svatém Eustachovi nevíme vlastně nic. Pašije o jeho životě, z nichž čerpají všechna vyprávění, vznikly nejdříve v 7. století, tedy půl tisíciletí po údajných událostech, a jejich vyprávěcí půdorys se nápadně podobá starším románovým látkám, zejména takzvaným „Klementinským rekognicím“. Bollandisté i moderní hagiografové je pokládají za literární útvar, nikoli za svědectví. Tradice ho umisťuje do doby císařů Trajána a Hadriána, a datum umučení do roku 118, ale historie se zde nemá o co opřít. Co je naproti tomu doloženo bezpečně, je starobylost jeho úcty: byla živá v řecké i latinské církvi dávno před tím, než se o něm začalo psát, jeho jméno používal už svatý Jan Damašský a římský kostel Sant'Eustachio mezi Pantheonem a Piazzou Navona je zmiňován v Liber pontificalis k roku 827, a možná je ještě o dvě staletí starší.
Legenda sama je jedna z nejkrásnějších, jaké středověk stvořil. Vypráví o římském vojevůdci jménem Placidus, muži spravedlivém, byť pohanovi, který se na lovu pustil za mohutným jelenem. Když se zvíře obrátilo, spatřil mezi jeho parožím kříž a uslyšel hlas, že bude muset pro Krista mnoho vytrpět. Nechal se tedy pokřtít i se ženou a dvěma syny a přijal jméno Eustachios, „ten, který stojí pevně“. Následovala řada ran osudu: přišel o majetek, o postavení, na cestě do vyhnanství byla unesena jeho žena a oba chlapce odnesla dravá zvěř. Léta pak v Egyptě pracoval jako nádeník na cizím poli a rodinu oplakával jako mrtvé. Teprve po mnoha letech, když byl povolán zpět do čela vojska, se všichni čtyři shodou okolností setkali a poznali se. Vítězné tažení skončilo rozkazem obětovat pohanským bohům, což Eustach odmítl. On i jeho manželka a synové byli vhozeni do rozžhaveného bronzového býka. Právě proto se mu v ikonografii přisuzují dva atributy: jelen s křížem v paroží a kovový býk.
Jeho svátek se slaví na západě 20. září, ve východních církvích 2. listopadu. Katolická církev sice roku 1969 při reformě kalendáře jeho památku kvůli legendárnímu rázu pašijí vyjmula ze všeobecného římského kalendáře, úcta k němu však nikde nezanikla. Zůstal jedním ze Čtrnácti svatých pomocníků a vzývá se jako přímluvce v bezvýchodných situacích – je ochráncem lidí, kterým se v krátkém sledu rozpadlo vše, co měli. Je patronem lovců a myslivců, zvláště v Bavorsku a v Rakousku, dále lesníků a hasičů, a je jedním z patronů města Madridu. S Paříží ho spojuje monumentální chrám Saint-Eustache u někdejších tržnic, jehož zasvěcení se datuje z doby Filipa II. Augusta a kde jsou podle legendy uloženy části jeho ostatků; s dalšími se hlásí opatství Saint-Denis a římský kostel Sant'Eustachio. Jeho jméno nese i karibský ostrov Sint Eustatius. Motiv jelena s křížem přešel později na svatého Huberta a v této podobě ho znají i české hájovny a myslivecké spolky, byť málokdo tuší, že původně souvisel se svatým Eustachem.
Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal svatému Eustachovi sílu vydržet všechny útrapy až do vítězného cíle; pomáhej i nám, kteří dnes oslavujeme jeho vítězství, abychom s Tvou pomocí obstáli v každé zkoušce. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
