Svatý Ignác z Laconi
Narodil se jako Vincenzo Peis 17. prosince 1701 v Laconi, chudé horské vesnici na jihu Sardinie, druhé z devíti dětí Mattia Peise Cadella a Anny Marie Sanny Casu. Rodina byla chudá, živila se těžkou prací na poli a každé dítě bylo třeba k přežití. Přesto malý Vincenzo od dětství tíhl více k modlitbě než k pluhu – ráno čekával u dveří kostela, než se otevřou, a jeho zbožnost byla v městečku proslulá.
Vincenzovo narození bylo spojeno se svatým Františkem z Assisi. Matka měla těžké těhotenství a prosila světce o přímluvu. Když se dítě šťastně narodilo, slíbila, že ponese Františkovo jméno a jednou vstoupí ke kapucínům. Když bylo Vincenzovi sedmnáct let, těžce onemocněl a v horečkách složil slib, že zasvětí život Bohu v kapucínském řádu, jestliže se uzdraví. Uzdravil se, ale otec ho přesvědčil, aby počkal – rodina jeho ruce na poli nutně potřebovala. O dva roky později se kůň, na němž Vincenzo jel, splašil a řítil se k okraji propasti. V tom okamžiku si mladík vzpomněl na nesplněný slib, vzýval sv. Františka a kůň se náhle zastavil. Tentokrát už Vincenzo neváhal. V listopadu 1721 se vydal s otcem do Cagliari a zaklepal na bránu kapucínského kláštera na kopci Buoncammino.
Přijetí nebylo snadné. Provinciál ho zprvu odmítl kvůli chatrné tělesné konstituci – kapucínský život je tvrdý a představení pochybovali, zda mladík takovou přísnou řeholi vydrží. Teprve na přímluvu markýze z Laconi, Gabriela Aymericha, ochránce rodiny Peisů, byl Vincenzo přijat. A tak 10. listopadu 1721 oblékl kapucínský hábit a přijal jméno bratr Ignác. Po čase mu představení svěřili důležitý úkol: stal se klášterním kvestorem, který denně procházel ulicemi Cagliari a od domu k domu prosil o almužny pro klášter.
A pak se stalo něco zvláštního. Lidé záhy pochopili, že bratr Ignác sice přichází prosit o chléb, ale sám jim přináší dar nekonečně cennější. Mluvil málo, a když promluvil, jeho slova měla zvláštní váhu. Těšil nemocné, věnoval se opuštěným dětem na ulicích, napomínal hříšníky, a ti ho rádi poslechli, protože z něho vyzařovala opravdová láska. Protestantský pastor Giuseppe Fues, kaplan německého pěšího pluku sloužícího sardinskému králi, o něm v roce 1773 napsal příteli do Německa, že každý den vidí žebrajícího řeholníka, živého světce, jenž si zázraky získal úctu svých krajanů.
Nejznámější příhoda z Ignácova života se váže k jednomu bohatému lichváři. Bratr Ignác jeho dům při obchůzkách pravidelně míjel, protože nechtěl přijímat almužnu získanou z krve chudých. Lichvář se cítil ponížen a stěžoval si u představeného. Ten nevěděl, oč jde, a přikázal Ignácovi, aby almužnu přijal. Ignác beze slova poslechl. Když však v klášteře otevřel pytel s dary, začala z něj vytékat krev. „Otče, to je krev chudých,“ řekl tiše. Víc neřekl a představený se víc neptal – vše, co bylo třeba, bylo řečeno.
Ignác vykonával službu plných čtyřicet let, přestože měl křehké zdraví. A když oslepl, pokračoval v obchůzkách ještě další dva roky – ulice Cagliari znal tak dobře, že je nepotřeboval vidět. Zemřel 11. května 1781 v hodině Božího milosrdenství, ve tři hodiny odpoledne. Zpráva o jeho smrti se roznesla městem jako blesk a před jeho rakví dva dny nepřetržitě defilovaly zástupy – chudí i mocní, prostí lidé i místokrál.
Během procesu blahořečení bylo doloženo 121 zázraků za jeho života. Jeho hrob se stal poutním místem a zázračná uzdravení pokračovala i po jeho smrti. Jeho tělo v Cagliari zůstává neporušené dodnes. Jeho život je tichým připomenutím toho, že velikost v Božích očích nemá nic společného s velikostí v očích světa.
Ignác z Láconi je patronem žáků a žebráků a také rolníků a pastýřů, sardinské provincie Oristano a městečka Domusnovas a je často vzýván při nemoci.
Bože, Tys vedl svého pokorného služebníka Ignáce ulicemi tohoto světa, aby v tichu a prostotě sloužil chudým, těšil nemocné a svým životem kázal hlasitěji než slovy. Dej nám, prosíme, srdce podobné jeho srdci – srdce, které umí rozeznat krev chudých od štědrosti bohatých a které se nikdy neodvrátí od těch, jimž svět ubližuje. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
