Košičtí mučedníci
Tři muži – Chorvat, Sedmihraďan a Slezan – se setkali v Košicích na sklonku léta roku 1619. Spojila je nejen společná víra, ale i společný osud. Marek Crisini se narodil roku 1589 poblíž Záhřebu; po studiích filozofie a fyziky odešel do Říma, kde přijal kněžské svěcení, a po návratu do Uher byl jmenován kanovníkem ostřihomské kapituly, posléze správcem benediktinského opatství v Krásné nad Hornádem u Košic. Štěpán Pongracz pocházel z transylvánského šlechtického rodu, narodil se roku 1582 a po studiích v jezuitské koleji v Kluži vstoupil do noviciátu v Brně, studoval filozofii v Praze a teologii ve Štýrském Hradci, kde byl také vysvěcen. Melichar Grodziecki se narodil roku 1584 v Těšíně; jeho příbuzným byl Jan Sarkander, rovněž mučedník a světec; do jezuitského noviciátu vstoupil v devatenácti letech v Brně a kněžské svěcení přijal roku 1614 v Praze. Všichni tři byli od mládí členy mariánské družiny.
Štěpán Pongracz a Melichar Grodziecki působili v Košicích jako jezuitští misionáři; ubytoval je u sebe královský místodržící Ondřej Dóczhy, který toužil po trvalém založení jezuitské misie ve svém sídle. Štěpán byl nadaný kazatel a v nedlouhé době si získal velkou vážnost v celém kraji. Melichar se v Praze věnoval výchově chudých chlapců a vedl ústav při semináři svatého Václava. Do Košic přišel jako misionář a polní kaplan. Marek Crisini, pověřený organizací obnovy církve ve východních Uhrách, je v prvních dnech září 1619 navštívil – a právě tehdy vtrhlo do města vojsko transylvánského kalvínského knížete Gabriela Bethlena pod velením Jiřího Rákoczyho.
Všichni tři duchovní byli zajati v místodržitelově domě, kde byli drženi bez jídla a vody a opakovaně vyzýváni, aby se zřekli katolické víry. Marku Crisinimu nabízeli, že mu svěří správu církevního majetku, zřekne-li se víry, on i oba jezuité však odmítli. Šestého září jim vojáci vyměřili výkupné, ale kněží odmítli zaplatit. Navzájem se vyzpovídali a začali se hlasitě modlit. Pak přišlo mučení: Marka a Melichara pálili pochodněmi, poté sťali. Štěpán Pongracz byl umučen způsobem zvláště krutým, pověsili ho za ruce, nelidsky ho mučili, a nakonec ho s jeho dvěma již mrtvými druhy hodili do žumpy, kde Štěpán nabyl vědomí. Svědkové vyprávěli, že ještě dvanáct hodin bylo slyšet jeho modlitby. Zemřel teprve na sklonku sedmého září 1619. Kníže Bethelen nechtěl dovolit pohřbít těla mučedníků. Teprve po půl roce se hraběnce Kateřině Pálffyové podařilo u knížete vyprosti svolení.
Blahořečeni byli roku 1905 Piem X., kanonizoval je Jan Pavel II. při své návštěvě Košic roku 1995.
Bože, Tys posiloval svaté mučedníky Marka Crisiniho, Štěpána Pongracze a Melichara Grodzieckiho, aby svou věrnost zpečetili prolitím krve; na jejich přímluvu pomáhej i nám následovat jejich pevnost ve víře. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
