Ježíš Kristus Nejvyšší a věčný kněz
Svátek Ježíše Krista, Nejvyššího a věčného kněze, je pohyblivý svátek římskokatolické církve, který se slaví vždy první čtvrtek po Letnicích. Je to poměrně mladý svátek – poprvé se začal slavit ve Španělsku v roce 1970 na základě povolení papeže Pavla VI. a roku 1974 byl zařazen do tamního liturgického kalendáře. O jeho zavedení se výrazně zasloužil valencijský arcibiskup José María García Lahiguera, přezdívaný „Apoštol kněží“, který během španělské občanské války pomáhal pronásledovaným duchovním. Za tímto účelem založil také Kongregaci oblátek Krista Kněze. V roce 2012 rozeslala Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dopis všem biskupským konferencím s nabídkou zařadit tento svátek do jejich liturgických kalendářů. Na Slovensku se tak stalo v roce 2013 a v České republice byl svátek potvrzen 28. ledna 2015 jako závazný svátek v Českém národním kalendáři.
Středem tohoto svátku je Kristus ve svém kněžském poslání – jako prostředník mezi Bohem a člověkem. Kristus je oslavován jako nejvyšší kněz navěky podle řádu Melchizedechova – tajemného starozákonního kněze-krále, který je v Listu Židům představen jako předobraz Kristova věčného kněžství. Na rozdíl od jiných svátků, které připomínají konkrétní událost Ježíšova života (Vánoce, Velikonoce), tento svátek oslavuje samu podstatu Kristova věčného kněžského bytí – jeho sebeobětování na kříži, kde nepřinesl zvířecí oběti jako starozákonní kněží, ale dal sám sebe.
Svátek připomíná nejen svátostné kněžství služebníků oltáře, ale také takzvané všeobecné kněžství všech pokřtěných – tedy skutečnost, že každý křesťan má podíl na Kristově kněžství a při mši svaté není pouhým divákem, nýbrž spoluobětníkem. Pro věřící laiky je tak tento den připomínkou slov apoštola Petra: „Vy jste vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, Boží lid.“ Liturgická barva tohoto svátku je bílá.
28. květen je také svátkem sv. Viléma z Akvitánie.
Vilém se narodil kolem roku 755 jako syn hraběte Theodoricha z Autunu a vnuk slavného franského vojevůdce Karla Martela. Již od mládí vynikal statečností a poctivostí a brzy si získal důvěru Karla Velikého, který ho povýšil na hraběte toulouského a povolal jej do státní rady. Když roku 786 vpadli ze Španělska do jižní Francie Saracéni a obsadili Akvitánii, postavil Karel Veliký do čela vojska právě Viléma, který nepřítele porazil a vyhnal ze země, za což byl jmenován akvitánským vévodou. Přes všechny vojenské úspěchy a světskou slávu se Vilém roku 804 rozhodl založit v údolí řeky Gellone benediktinský klášter a roku 806 do něj sám vstoupil jako prostý mnich. Poslední roky svého života strávil v klášteře jako poustevník a roku 812 zde zemřel. Jeho příběh se stal inspirací pro řadu středověkých hrdinských eposů, takzvaných chansons de geste, v nichž vystupuje jako legendární Vilém Oranžský, ochránce Francie před nevěřícími. Je patronem zbrojířů, těch ovšem už dnes mnoho není, ale také patronem adoptovaných dětí, ochráncem proti horečkám a také patronem města Montpellier ve Francii. Některé prameny ho spojují také s ochranou neslyšících a s přímluvou při epilepsii.
Bože, Tys ustanovil svého jednorozeného Syna nejvyšším a věčným knězem, aby Tě oslavil a spasil lidské pokolení; dej, aby ti, které vyvolil za služebníky a správce svých tajemství, v moci a síle Ducha svatého věrně vykonávali svěřenou službu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
