Panna Marie, Prostřednice všech milostí
Když archanděl Gabriel vstoupil do tichého příbytku v Nazaretě a oslovil mladou dívku Marii slovem „Milostiplná“, otevřela se tímto okamžikem brána, jíž měly k lidstvu proudit všechny milosti Boží. Mariino „Fiat“ — „Staň se mi podle tvého slova“ — nebylo pouhým pasivním přijetím, ale svobodným a plným souhlasem s Božím plánem spásy. V jejím lůně se vtělilo Slovo, které je zdrojem a původcem veškeré milosti, pravý Bůh a pravý člověk. Maria se tak stala tou, skrze niž přišel na svět sám Dárce všech darů. Tím se zrodilo její jedinečné poslání Prostřednice: nikoli jako náhrada Kristova prostřednictví, ale jako jeho nejdokonalejší lidský nástroj. Již při návštěvě u Alžběty vidíme první ovoce tohoto prostřednictví — dosud nenarozený Jan Křtitel se pohnul radostí v matčině lůně, posvěcen blízkostí vtěleného Boha, kterého Maria nesla pod svým srdcem. A na svatbě v Káně Galilejské se Maria poprvé projevila jako Přímluvkyně, když svého Syna upozornila na nouzi hostitelů slovy „Nemají víno“ a poté řekla služebníkům onu větu, která je klíčem k celému Mariinu poslání: „Udělejte všechno, co vám řekne.“
Nejhlubší rozměr Mariina prostřednictví se však zjevil na Kalvárii. Tam, kde se dovršovala Kristova výkupná oběť, stála jeho Matka pod křížem — neochvějná ve víře, přestože jí meč bolesti pronikal duší, jak jí kdysi předpověděl stařec Simeon. V této hodině největší temnoty svěřil umírající Ježíš svou Matku učedníku Janovi slovy „Ženo, hle, tvůj syn“ a Janovi „Hle, tvá matka.“ Církev od nejstarších dob rozpoznávala v Janovi zástupce celého lidstva — a v Ježíšových slovech ustanovení Mariina duchovního mateřství nad všemi vykoupenými. Maria, která trpěla a téměř umírala se svým trpícím a umírajícím Synem, se stala Matkou všech živých v řádu milosti, novou Evou, která napravuje to, co první žena svou neposlušností porušila. Jak napsal již ve druhém století svatý Irenej z Lyonu, Maria se svou poslušností stala příčinou spásy pro sebe i pro celé lidské pokolení. A svatý Efrém Syrský, nazývaný „harfou Ducha Svatého“, ji ve čtvrtém století oslovoval slovy: „Po Prostředníku jsi ty prostřednicí celého světa.“
Nauka o Marii jako Prostřednici všech milostí má hluboké kořeny v Písmu i v tradici církve, a po staletí ji rozvíjeli církevní otcové, učitelé a světci. Její latinský titul „Mediatrix“ se v liturgickém užívání objevuje již od osmého století a v jedenáctém a dvanáctém století dosahuje značného rozšíření. Středověcí teologové, zvláště svatý Bernard z Clairvaux, tento rozměr Mariina poslání vášnivě opěvovali. Bernard vyzýval věřící: „V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství.“
Bože, Tvůj Syn, náš Vykupitel, se narodil z Panny Marie a ona se tak stala pro nás prostřednicí všech milostí; vyslyš naše prosby a dávej nám na její přímluvu všechno potřebné k dosažení věčného cíle. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
