Svatý Štěpán
Štěpán byl prvním z Ježíšových následovníků a prvním křesťanským mučedníkem. Byl ukamenován za hradbami Jeruzaléma asi kolem roku 35.
Pocházel pravděpodobně z helénských Židů. Stal se mužem pevné víry a apoštolové na něm pozorovali působení Ducha svatého. Proto když se rozhodli vybrat sedm mužů, kteří by jim pomáhali v péči o chudé a opuštěné vdovy, kázat, křtít a rozdávat eucharistii, byl jako první vybrán Štěpán. Apoštolové se nad ním pomodlili a vložili na něj ruce.
Ve Skutcích apoštolů se o něm říká: »Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagogy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilikia a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Navedli tedy některé lidi, aby vypovídali: "Slyšeli jsme ho, jak mluví rouhavé řeči proti Mojžíšovi a proti Bohu" Tím rozbouřili lid, starší a učitele Zákona. Ti ho pak přepadli a násilím ho přivedli do velerady. Přivedli také křivé svědky a ti vypovídali: "Tenhle člověk neustále vede řeči proti chrámu a proti Zákonu. Tak jsme ho slyšeli, že říkal: 'Ježíš Nazaretský rozboří tento chrám a změní ustanovení, která máme od Mojžíše.'" Všichni, kdo seděli ve veleradě, upřeně se na něho podívali a viděli, že se jeho tvář podobá tváři anděla.«
V další kapitole najdeme Štěpánovo kázání pronesené k veleradě, když velekněz dal Štěpánovi slovo. Ten začal o historii národa od Abraháma přes Mojžíše, po Šalomounem vystavěný chrám a pak citoval začátek 66 kap. Izaijáše. Zde přešel v hovoru k výtkám, nazval je tvrdošíjnými, s neobřezaným srdcem i ušima, odporujícími Duchu svatému jako jejich otcové. Připomenul, jak zabíjeli proroky, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, kterého oni nyní skutečně zradili a zavraždili.
Poté co jim vytkl, že Zákon sice přijali, ale nezachovávali, se Židé rozzuřili a rozhodli ho dát zabít. Štěpán pohlédl k nebi a v Boží slávě uviděl Ježíše po Boží pravici, proto zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka po Boží pravici." (Sk 7,56). Tak dosvědčil něco pro židovskou veleradu nesnesitelného: že jako se chystají zabít Štěpána, zabili svého Mesiáše…
Štěpánovou zbraní, kterou všude vítězil, byla LÁSKA, čerpaná z Krista a k němu. S ní získával jako jáhen duše pro pravdu a rozdával almužny. Tuto Lásku nemohli farizeové a zákonici porazit pro její spojení s Duchem svatým. A tak vyzkoušeli prostředky jako proti Ježíši: lež, pomluvu, křivé svědectví, kamenování. Když tito Ježíšovi nepřátelé, odmítající Boží lásku zuřili proti Štěpánovi, toho láska k nim neopouštěla. Zatímco se do něj trefovali kameny, klesl na kolena a hlasitě se za ně modlil: "Pane nepřičítej jim tento hřích." A po těch slovech skonal. (Sk 7,60)
K jeho ukamenování došlo za hradbami, protože rozsudek smrti se nesměl provádět uvnitř města. Významnou postavou při tomto výkonu byl mladý Šavel, u jehož nohou svědkové odložili své pláště. Později se z něj stal sv. Pavel, apoštol národů.
Nauč nás, Bože, žít podle toho, co dnes slavíme, ať milujeme i naše nepřátele, a tak následujeme svatého Štěpána, modlícího se za ty, kdo ho kamenovali. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
