Svatý Eusebius
Eusebius pocházel pravděpodobně z Řecka a Liber Pontificalis (středověká sbírka životopisů biskupů a papežů, uspořádaná chronlogicky) ho uvádí jako lékaře z povolání. O jeho mládí a životě před vstupem do duchovní správy prameny téměř mlčí. Papežem se stal 18. dubna roku 309 nebo 310, jako nástupce Marcella I. Nastoupil do úřadu v době, kdy římská církev bolestně trpěla důsledky Diokleciánova pronásledování: tisíce křesťanů se tehdy zřekly víry, aby zachránily holý život, a nyní se mnozí z nich vraceli a žádali o zpětné přijetí do církevního společenství.
Právě otázka podmínek, za nichž mohli být tito odpadlíci – latinsky lapsi – znovu přijati, rozdělila římské křesťany do dvou nesmiřitelných táborů. Eusebius zastával tradiční stanovisko římské církve, přijaté již po Decianově pronásledování: odpadlíci mají být zpět přijati, avšak teprve po vykonání náležitého pokání. Proti němu stála mocná frakce vedená jistým Herakliem, která požadovala okamžité přijetí bez jakéhokoli pokání. Papež Damasus I. ve svém pozdějším epitafu na Eusebiův hrob tento spor líčí velmi ostře. Hovoří o vzpouře, sváru a téměř válečném stavu. Násilné střety zřejmě zasahovaly i bohoslužeb a narušovaly mír ve městě.
Císař Maxentius, jenž zpočátku projevoval křesťanům přízeň, byl zklamán tím, že nový biskup nepřinesl klidné řešení sporu, a proto dal vyhnat do sicilského exilu Eusebia i jeho protivníka Heraklia. Eusebius v exilu záhy zemřel. Teprve jeho nástupce Miltiadés, zvolený roku 311, dal světcovo tělo převézt zpět do Říma a uložit v katakombách sv. Kalixta. Damasus I. poté nad jeho hrobem nechal umístit velký náhrobní nápis, jímž uctil Eusebiovu pevnost v hájení církevní kázně i vyhnanství, které pro ni podstoupil, a dal mu přízvisko mučedníka.
Eusebius je uctíván jako obránce kněžské autority a svátostné kázně v době, kdy bylo pokušení ke shovívavosti nesmírně lákavé, nejen z lidské slabosti, ale i z touhy po vnějším míru. Jeho krátký pontifikát byl svědectvím toho, že pravá pastýřská láska nespočívá v automatickém odpuštění bez obrácení, ale v trpělivém vedení hříšníka na cestu skutečné nápravy. ‚
Všemohoucí Bože, tys dal svému služebníku Eusebiovi odvahu hájit řád Tvé Církve uprostřed bouří a sváru, a dal mu zakusit hořkost vyhnanství pro věrnost Tvé pravdě. Na jeho přímluvu dej i nám pevnost ducha, abychom neopustili, co je správné, a dej nám milost pravého pokání, skrze něž jediné lze dojít plného smíření s Tebou. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
