Svatá Alžběta Anna Bayley Setonová
Dnešní světicí je první rodilá Američanka, která se stala svatou. Žila v New Yorku v době na přelomu 18. a 19. století, tedy těsně poté, co Spojené státy získaly nezávislost na Anglii.
Alžběta Setonová se narodila do té nejvyšší americké společnosti – její rodina se přátelila s Washingtonem, Adamsem i Franklinem. Brzy se vdala a povila manželovi pět dětí. Tou dobou byla ještě pevně zakotvenou protestantkou a nic nenaznačovalo, že by se měla stát katolickou světicí. Její dny plynuly v poklidném rytmu čajů a společenských akcí.
Bůh však měl s Alžbětou jiné záměry – a jak to tak bývá, uskutečnil je způsobem, který by se na první pohled mohl zdát jako neštěstí. Její manžel nejprve zkrachoval, poté dostal tuberkulózu a zemřel. Stalo se to v Itálii, kam si jel léčit souchotě. Zbožná a milující Alžběta, která manžela dochovala, chtěla do kostela – a protože kolem nebyl žádný protestantský stánek, šla na mši svatou. Pocítila něco, co v kostele ještě nikdy nezažila. Když k ní italská přítelkyně začala hovořit o reálné přítomnosti Krista v eucharistii, která jí byla nepochopitelná, pro samu krásu myšlenky si prý Alžběta přikryla tvář rukama a začala plakat. Tak začala její cesta do katolické církve.
Rodina se vrátila do USA, mezitím zchudlá. Alžběta najednou žila úplně jinak, děti musela živit množstvím prací, které do té doby nedělala. Někdo jiný by možná zoufal, ne tak Alžběta. Těm málo přátelům, kteří s ní po jejím společenském úpadku ještě udržovali styky, vysvětlovala, že má aspoň více času skutečně se věnovat dětem.
Její cesta ke katolictví nebyla jednoduchá, velmi pochybovala – ale prostřednictvím dobrého kněze, který jí vysvětlil, že ve svém srdci pravdu zná a pochyby jsou lidské, v sobě našla odvahu se přichýlit tam, kam ji volalo srdce a kde nacházela skutečnou útěchu. Neodradilo ji ani pohrdání protestantů, ani pozdější obavy nevzdělaných katolických rodin, mezi kterými později vyučovala.
Soustředila kolem sebe skupinu mladých obětavých učitelek, se kterými dala vznik kongregaci milosrdných sester s řeholí podle Vincence z Pauly. Jako její představená ji vedla necelých 10 let.
Život i způsob svatosti této sv. Alžběty je velmi tichý, ale nikoli triviální. Ukazuje nám, že Boží volání může zaslechnout kdokoli kdekoli – a že je pro něj velkým darem, pokud ho následuje.
Pojďme se teď společně zastavit a zamyslet se nad cestami, kterými nás k sobě volá Bůh. Jako sv. Alžbětě nám říká: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek“ (Mt 11,28-29).
A co Ti odpoví naše srdce?
