Sedmdesátiletá paní rozbila mýtus České televize
Redaktoři ČT svolávají koncesionáře, mluví o stávce a vyhrožují, že bez poplatků padne demokracie. Na Kavčích horách se opět hraje velké divadlo o „nezávislosti“. Jenže do jejich pečlivě naaranžovaného dramatu vstoupila postava, kterou nikdo z režie neobsadil: babička z Blanska.
Neprotestuje transparentem ani statusem na síti. Protestuje svou existencí. Připomíná, že princip koncesí za rádiové a televizní přijímače je hluboce nemravný už svou konstrukcí. Poplatek platí každý stejně. Sedmdesátiletá ovdovělá žena s mizivým důchodem odvádí stejnou částku jako čtyřčlenná pražská domácnost, kde se příjmy sčítají ve třech výplatách.
Poplatek je na domácnost, ne na hlavu. To je morálně i ekonomicky neobhajitelné. Představme si daňový systém, v němž člověk s příjmem 25 tisíc měsíčně zaplatí stejnou absolutní částku jako manažer s příjmem 240 tisíc. Přesně tak fungují koncese.
A tady se láme celý spor. Už nejde o abstraktní svobodu médií, která sama kulhá, když je ČT jednostranná. Jde o to, kdo má nést náklady. Když osamělá seniorka dotuje stejným dílem systém jako vyšší střední třída, není to pilíř demokracie. Je to obyčejná nespravedlnost.
44 m
