Svatý Silvestr
Silvestr byl papežem v Římě za prvního velkého rozkvětu křesťanství. Papežem se stal pouhý rok poté, co císař Konstantin I. Veliký vydal takzvaný Edikt milánský, kterým dopřál říši náboženskou svobodu.
Silvestr zůstává historicky dost v Konstantinově stínu: energický a pro křesťanství zapálený císař dal zbudovat řadu církevních staveb a sám se dal před smrtí pokřtít. Svolal také tzv. Nicejský koncil, z nějž vzešla důležitá část dnešního vyznání katolické víry: „Pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem.“
Stalo se tak kvůli ariánskému bludu, s nímž r. 318 vystoupil v Alexandrií kněz Arius. Ten učil, že Kristus není Bohem stejné podstaty s Otcem, ale pouhým tvorem přijatým za Syna Božího. Tím ovšem vlastně popíral celou podstatu Božího díla spásy pro člověka.
Papež Silvestr bývá popisován jako klidný a rozvážný muž, který se snažil vyhnout srážkám a dal přednost nenápadnému budování církve. Jedni o něm říkají, že zůstával záměrně v pozadí, aby se vyhnul zbytečným konfliktům s energickým císařem a druzí, že se s nemalou odvahou stavěl proti němu, když bylo třeba hájit zájmy církve. Například když si Konstantin, ač ještě nepokřtěný, vzal do hlavy, že bude mít titul „společný biskup.“
Silvestr I. Proslul jako papež plný Ducha svatého, vynikající moudrostí i horlivostí pro čest Boží, s velkou láskou k bližním, zvláště k chudým. Ke kajícím hříšníkům byl prý laskavý a mírný.
Bože, v Tvých rukou je všechen čas; vyslyš naše prosby a na přímluvu svatého papeže Silvestra pomáhej svému lidu, aby pod Tvým vedením plnil zde na zemi své poslání a šťastně dosáhl svého věčného cíle. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
