Svatý Jiří
O životě svatého Jiří víme s historickou jistotou pozoruhodně málo — a přesto je jedním z nejuctívanějších světců celého křesťanského světa. Spolehlivě lze říci jen toto: byl skutečnou osobou, patrně římským důstojníkem řecko-kappadockého původu, a zemřel mučednickou smrtí pravděpodobně roku 303 v Diospolis, dnešním Lodu v Izraeli, během velkého pronásledování za císaře Diokleciána. Již ve čtvrtém století mu císař Konstantin zasvětil kostel v Lyddě a od pátého století se jeho kult šířil po celém křesťanském Východě i Západě.
Jeho život se tradičně líčí v tzv. Passio Georgii (Jiřího Pašije) jako život syna křesťanských rodičů. Otec prý byl římský voják z Kappadokie, zemřel jako mučedník a matka poté odešla se synem do rodné Palestiny, kde Jiří vyrostl a vstoupil do římské armády. Díky statečnosti a schopnostem dosáhl vysoké hodnosti v císařské gardě — snad hodnosti tribuna. Když roku 303 Dioklecián vydal edikt proti křesťanům, namířený zvláště proti vojákům vyznávajícím Krista, Jiří se podle legendy zachoval s dechberoucí odvahou: rozdal všechen svůj majetek chudým, předstoupil před císaře a veřejně se přihlásil ke křesťanské víře. Historik Eusebios ve svých Církevních dějinách zmiňuje, bohužel anonymně, muže urozeného původu a vysokého postavení, který v Nikomédii strhl císařský edikt proti křesťanům a přijal za to mučednickou smrt. Mnozí badatelé se domnívají, že tento bezejmenný hrdina mohl být právě Jiří.
Legendy, které kolem Jiřího postupně narostly, líčí jeho umučení s takovou mírou nadpřirozených zásahů, že už v 5. století je klasifikoval Gelasiův dekret jako apokryfní — nikoli proto, že by popíral Jiřího existenci, ale proto, že vyprávění překročilo veškeré hranice uvěřitelnosti. Nejslavnější ze všech legend — příběh o drakovi — je pozdního původu, nejstarší vyobrazení pochází z devátého století a rozvinutou podobu příběh získal teprve ve třináctém století díky Zlaté legendě Jakuba de Voragine. Podle ní sužoval libyjské město Selem strašlivý drak, kterému obyvatelé obětovali nejprve ovce a posléze i lidské oběti losem vybrané. Když padl los na královskou dceru, projížděl zrovna kolem Jiří, probodl draka kopím a princeznu zachránil — ale pod podmínkou, že se celé město nechá pokřtít. Tento příběh se stal nejmocnějším symbolem vítězství víry nad zlem a drak postupně nabýval nejrůznějších významů — ztělesňoval pohanství, ďábla, hřích i islám, podle toho, kdo a kdy legendu vyprávěl.
Jiřího kult získal mimořádnou dynamiku za křížových výprav. Křižáci věřili, že Jiří spolu s dalším vojenským světcem Demetriem osobně pomáhali křesťanskému vojsku v bitvě u Antiochie roku 1098. Anglický král Richard Lví srdce se postavil pod jeho ochranu.
Sv. Jiří se postupně stal patron Anglie, Benátek, Německa, Gruzie, Portugalska, Etiopie, Katalánska, Řecka a Ruska, Janova, Moskvy, Bejrútu a desítek dalších míst, jakož i rytířských řádů, vojáků, jezdců, skautů, zbrojířů, řezníků, rolníků, horníků, sedlářů, kovářů, bednářů, artistů, pocestných a chovanců chudobince. V římskokatolické tradici patří mezi čtrnáct svatých pomocníků. Úctu k němu však nesdílejí jen křesťané – v některých islámských pramenech vystupuje jako prorocká postava a mučedník monoteistické víry.
Jeho svátek se ve světě slaví 23. dubna, v Čechách 24. dubna, protože na 23. připadá svátek svatého Vojtěcha, patrona českých zemí, který má u nás přece jen přednost.
Bože, Tys posiloval svatého Jiřího, aby následoval Tvého Syna v jeho utrpení a byl připraven pomáhat slabým a trpícím; ať pomáhá i nám v naší slabosti. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
