Svatý Jan Chrysostomos
Jan se narodil kolem roku 349 v syrské Antiochii, jednom z nejlidnatějších měst tehdejšího křesťanského Východu. Otec, vysoký důstojník, zemřel brzy po jeho narození a výchovy se ujala jeho zbožná matka Anthusa, která ovdověla ve dvaceti letech a už se znovu neprovdala a věnovala se synovi. Jan studoval filozofii a rétoriku u slavného pohanského řečníka Libania, jehož byl nejlepším žákem, a jistý čas působil jako právník. Kolem roku 370 přijal křest, po matčině smrti odešel do hor u Antiochie, kde žil několik let jako mnich a poustevník v přísné askezi, jež mu trvale podlomila zdraví. Po návratu do města byl vysvěcen na jáhna a roku 386 na kněze; biskup Flavián ho pověřil kázáním v antiošské katedrále a v této službě strávil dvanáct let.
Právě kazatelna se stala Janovým pravým povoláním. Jeho homilie, výklady Písma knihu po knize, byly zároveň prosté a strhující: mluvil k lidem o jejich všedním životě, o chudobě a bohatství, o rodině, o pýše a milosrdenství, a mluvil tak, že ho zástupy lidí dokázaly poslouchat celé hodiny. Když se Antiochie roku 387 po vzpouře proti daním chvěla strachem z císařova hněvu, byla to jeho kázání, jež dodávala městu odvahu a vedla je k pokání. Přízvisko Chrysostomos, „Zlatoústý“, mu přiřkli až po smrti jako uznání krásy a síly jeho slova. Roku 397 byl proti své vůli povolán na arcibiskupský stolec v Konstantinopoli. Na císařském dvoře byli zvyklí na snadnou domluvu s patriarchou, ale Jan měl pevné zásady a pustil se do reformy: z patriarchálního paláce odstranil přepych, od duchovenstva vyžadoval prostotu a v kázáních nešetřil ani dvořany a boháče. Zakládal nemocnice a útulky, staral se o chudé, sloužil liturgii, která dodnes nese jeho jméno.
Neohrožené slovo mu získalo lásku prostých lidí, ale nenávist mocných. Císařovna Eudoxie vztahovala jeho výtky o marnivosti a nespravedlnosti na sebe, alexandrijský patriarcha Theofil nesnášel jeho vliv; na takzvané synodě U dubu roku 403 byl Jan sesazen a vypovězen. Lid si ‚po několika dnech vynutil, aby byl povolán zpět, ale již roku 404 následovalo druhé, definitivní vyhnanství do arménského Kukusu. Odtud psal desítky listů přátelům a takřečeným olympiadám, svým duchovním dcerám. Z Arménie byl po třech letech vyhnán ještě dále, k Černému moři. Zemřel vysílen útrapami 14. září 407 v Komaně v Pontu, na cestě do vyhnanství, se slovy „Sláva Bohu za všechno“ na rtech. Roku 438 byly jeho ostatky slavnostně přeneseny do Konstantinopole a nad rakví prosil o odpuštění za svou matku sám císař Theodosius II. Roku 1204 byly pak ostatky sv. Jana Chrysostoma převezeny do Říma, kde spočívají v bazilice svatého Petra; část z nich věnoval v roce 2004 Jan Pavel II. konstantinopolskému patriarchovi Bartolomějovi I. Východ ctí Jana spolu s Basilem Velikým a Řehořem Naziánským jako jednoho z takzvaných tří svatých hierarchů, Západ jej roku 1568 prohlásil za učitele církve a Pius X. roku 1908 za patrona kazatelů. Zanechal největší literární dílo ze všech řeckých otců a zůstává příkladem pastýře, pro něhož pravda stála výš než přízeň mocných.
Modlitba: Bože, sílo těch, kdo v tebe doufají, tys dal své Církvi ve svatém Janu Zlatoústém kazatele, který neohroženě hlásal Tvou pravdu a pro ni snášel pronásledování i vyhnanství; na jeho přímluvu dej, ať i my věrně vyznáváme tvé slovo, s láskou sloužíme chudým a v každé zkoušce dokážeme říci: Sláva Bohu za všechno. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
