Svatý Paulinus z Noly
Narodil se kolem roku 354 nedaleko galského města Burdigaly, dnešního Bordeaux, jako syn vysokého císařského úředníka a dědic rozsáhlých statků v Galii i Itálii. Vzdělání získal pod vedením pohanského básníka Ausonia, jehož si velmi vážil, a sám se brzy stal mužem pera, řečníkem a hodnostářem. V letech 381–383 spravoval jako guvernér provincii Kampánie na jihu Itálie. Vnější lesk a urozenost mu však nepřinášely pokoj — v srdci nosil prázdnotu, kterou svět zaplnit nedovedl.
Obrat přišel po sérii bolestných ztrát. Násilná smrt bratra a skon jediného syna krátce po narození přivedly Paulina i jeho choť Therasii k rozhodnutí žít napříště ve zdrženlivosti jako bratr a sestra. Roku 394 přijal v Barceloně na naléhání věřících kněžské svěcení a manželé pak učinili krok, jenž jejich současníky pohoršil: rozdali celé své jmění chudým a vykoupili zajatce z otroctví. Ponechali si jen tolik, kolik bylo nezbytné k přežití.
Usadili se v kampánské Nole u hrobu mučedníka svatého Felixe, kterého Paulin celý život hluboce ctil. Zde vedl spolu s několika souputníky přísný asketický a poustevnický život, věnoval se modlitbě a pokání a svůj zbylý majetek věnoval na stavbu kostelů a na dobročinné dílo — budoval útulky a pohostinství pro poutníky. Putovaly k němu ostatně zástupy lidí všech stavů. Roku 409 jej lid i duchovenstvo jednomyslně zvolili biskupem nolským.
Až do své smrti zůstal pastýřem prostým a laskavým, mužem kontemplace i činu. Dopisoval si s největšími světci své doby — svatým Ambrožem, Augustinem, Jeronýmem i Martinem z Tours, takže se nám dochovaly jeho listy i jeho verše. Slovy, jež nejlépe vystihují jeho cestu, sám kdysi shrnul smysl svého odříkání: jak řekl, opouštíme věci pomíjivé, abychom přijali nepomíjivé.
Legenda, kterou zaznamenal papež svatý Řehoř Veliký ve svých Dialozích praví, že na sklonku života prý Paulin, když už rozdal všechno své jmění, nabídl sám sebe do otroctví výměnou za syna chudé vdovy zajatého Vandaly (nebo možná Góty) – a buď díky této oběti, nebo díky proroctví, jež barbarskému králi vyjevil, byl pak zázračně propuštěn i s ostatními zajatci.
Zemřel 22. června 431 v Nole, obklopen biskupy ze sousedních diecézí, a podle svého přání byl pohřben u hrobu svatého Felixe, kterého celý život uctíval — vedle něho chtěl spočinout i ve smrti. Jeho ostatky pak prodělaly dlouhou pouť. Na přelomu tisíciletí (zhruba kolem roku 1000) byly přeneseny do Říma, do baziliky San Bartolomeo all'Isola na Tiberském ostrově. Tam spočívaly bezmála devět století; teprve roku 1908 nařídil papež Pius X. jejich navrácení zpět do Noly, kde jsou dodnes uctívány v tamní katedrále, v kapli zasvěcené Paulinovi.
Paulin je především patronem města Noly, jehož je hlavním ochráncem; obyvatelé si ho každoročně připomínají veselým lidovým průvodem (Festa dei Gigli, „slavnost lilií“). Dále je ctěn jako patron Regensburgu (Řezna) a jako patron mlynářů.
Bože, Tys vedl svatého biskupa Paulína, aby se z lásky k chudým zřekl bohatství, a obdařils ho apoštolskou horlivostí; pomáhej i nám, ať následujeme příklad jeho dobroty. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
