Svatý Josef

Jméno Josef bylo po celá staletí v Českých zemích velmi časté a jeho svátek býval bujaře oslavován. Je to svým způsobem nenápadný světec, ale v křesťanské tradici patří k největším.

Evangelia ho představují jako tesaře z Nazareta, snoubence Panny Marie a Ježíšova pěstouna, který pocházel z „domu Davidova“. Josef byl spravedlivý muž – člověk, který bere Boží zákon vážně. Pokorně přijal roli pěstouna Božího syna, jak mu to ve snu anděl oznámil – „vzbudil se a učinil, jak mu anděl přikázal“.

Josef s Marií odešli do Nazaretu v Galileji. O několik měsíců později se ale kvůli sčítání lidu museli vrátit do Betléma, kde Marie porodila. Josef si uvědomoval svou odpovědnost a se ženou a novorozeným synem uprchl, opět na radu anděla, do Egypta, aby dítě ochránil před Herodovým pronásledováním.

V evangeliu nemáme zaznamenané ani jedno Josefovo slovo, zato jasně vidíme jeho skutky. Právě proto se stal patronem těch, kdo žijí víru tiše a pokorně, lidí nesoucích odpovědnost bez nároku na slávu.

V církvi je vnímán jako ochránce Svaté rodiny, a tedy patron rodin, manželů, otců a vychovatelů, ale také tesařů a dělníků, lidí v nouzi a umírajících – často se k němu lidé modlí o „dobrou smrt“. V naší tradici je od 17. století také uctíván jako patron Čech.

Svatý Josefe, tichý strážce Svaté rodiny, který jsi v prosté každodenní práci nesl na svých bedrech život Mariin i Ježíšův, přimlouvej se za naše rodiny, ať jsou místem bezpečí, víry a lásky. Uč nás důvěřovat Bohu i tehdy, když nerozumíme jeho cestám, a přijímat odpovědnost bez reptání. Ať jako ty umíme být věrní i v maličkostech a ve všem hledat vůli Boží. Buď nám ochráncem v těžkostech, posiluj unavené, potěš zarmoucené a provázej nás až k hodině naší smrti. Amen.