Osmihlavá saň stále ještě žije. Jak ji dorazit?
Člověk profesionálně dlouhodobě sledující politickou scénu, si musel uplynulý týden užívat. Tedy pokud nemá mozek zbarven do fialova. Třídenní rozprava před hlasováním o důvěře vládě v poslanecké sněmovně k tomu dávala mnohé příležitosti. A sledovat běsnění nedávných vládců odsunutých volbami od koryt, bylo přímo balzámem na mnohá stará zranění od té totalitní bruselské páté kolony.
Fialová mafie si prostě užívala medicínu, kterou po čtyři roky ordinovala zástupcům tehdejší opozice. S jedním rozdílem: Opět se ukázalo, že vládní gang pěti byl ve skutečnosti šestičlenným gangem. Tou šestou nevolenou stranou byla korporátní miliardářská média v čele s Českou televizí. Co ta vyváděla během oněch tří respektive čtyř dnů, bylo daleko za hranou únosnosti – a že ji máme za poslední roky posunutou hodně hluboko do fekálií.
Nekonečné snění a spekulace ve stále stejném složení zhruba desetičlenného kroužku mediálních komentátorů a takzvaných politologů nebraly konce: Utrhne se alespoň jediný poslanec SPD, aby vyslovení důvěry naznačilo rozkol ve vládní koalici? A nebude to signál, že po nevydání Andreje Babiše a Tomia Okamury do rukou politické justice, se koalice rozklíží a Babiš půjde do holportu s některým chapadlem fialové chobotnice?
Přání otcem myšlenky se opakovalo v nesčetných variantách a refrénech. Zvláště ženská část politruků ČT v rolích moderátorek, které se zřejmě zhlédli v úspěšném zakončení komunistické kariéry paní prezidentové Pávkové, přímo běsnila. Snad jen pan Takáč s jejich nenávistným lkaním a naříkáním stačil držet tempo. Bylo to už tak přestřelené, že dokonce i mnozí těžce prokádrovaní hosté – snad jen s výjimkou zjevně psychicky postiženého Bakalova Honzejka – už byli často o jednu úroveň méně dryáčničtí než televizní domovnice.
Vláda nakonec samozřejmě dostala důvěru plnými sto osmi hlasy. A Andrej Babiš ve svém vystoupení dal jasně najevo, co kromě pomatených fantastů z Kavčích hor víme dávno. Pokud opravdu nepřiletí nějaká černá labuť, tahle vláda bude pevná a povládne čtyři roky. Nevydání Babiše a Okamury je jen nepodstatnou maličkostí v pěně dní.
Podstatné však nakonec: Usnesení sněmovny k protiústavním piruetám prezidenta Pávka s nejmenováním Filipa Turka ministrem životního prostředí. Během rozpravy pravil výsměšně jeden z týmu Rakušanovy dozimetrové mafie ve STANu: Proč raději nepodáte na prezidenta kompetenční žalobu? Odpověď visela ve vzduchu: Protože do brněnského gangu patnácti si Pávek spolu s fialových senátem najmenoval 13 svých posluhů. A ti završují prohnilou pyramidu moci tyranů, která se u nás už málem stala normou.
Proto si rozvědčík na Hradě může dovolit během jednání parlamentu odjet na Ukrajinu a šířit tam své pomatené protiamerické válečnické názory – i když fronta války Západu proti Rusku se hroutí. A na dálku rozhodnutí zástupců lidu vyjádřené v usnesení s úšklebkem lampasáka odmítnout.
Sečteno podtrženo je tedy výsledek tohoto týdne zajímavý: Je tu pevná vláda podpořená pohodlnou stoosmičkou poslanců ve sněmovně. Proti nim ale nestojí opozice pěti, respektive šesti stran v podobě mediálního korporátu za zády Fialy a Rakušana. Ale je jich sedm, respektive osm: Hrad a ústavní soud jsou dalšími politickým i stranami. Nemají sice možnost hlasovat v parlamentu, ale vzájemně si mohou přihrávat v blokování řady vládních zákonů či nařízení.
Osmihlavá saň prostě zdaleka nechcípla. Boj teprve začíná. Ale běsnění, které její hlavy během týdne vyluzovaly ukazuje, že zranění jsou velká. Teď půjde o to dorazit je postupně v dalších volbách, které nás letos a na přesrok čekají.
