Proč v poledne zvoní zvony? Mnich dokázal porazit Turky u Bělehradu
Jan Kapistránský se narodil 24. června 1386 v městečku Capestrano v italských Abruzzách. Vystudoval práva v Perugii u předních právníků své doby a rychle se vypracoval; neapolský král Ladislav ho roku 1412 jmenoval guvernérem neklidné Perugie, aby tam nastolil pořádek. Když pak roku 1416 vypukla válka mezi Perugií a Sigismondem Malatestou, byl Jan vyslán vyjednat mír, Malatesta ho však uvrhl do vězení.
Ve vězení prožil hluboké obrácení – podle tradice se mu tam zjevil svatý František. Po propuštění zanechal světské kariéry a 4. října 1416 vstoupil do františkánského řádu v Perugii, kde se stal žákem a blízkým spolupracovníkem svatého Bernardina Sienského. Spolu s ním a se svatým Jakubem z Marky patřil k vůdčím postavám takzvané observance, reformní větve řádu usilující o návrat k přísné chudobě, a stejně jako jeho učitel horlivě šířil úctu ke jménu Ježíš.
Od roku 1420 kázal sám a stal se jedním z nejslavnějších kazatelů své doby; na jeho promluvy se scházely desetitisícové zástupy. Papežové mu svěřovali diplomatická poselství i úřad inkvizitora a roku 1446 se stal generálním vikářem observantů v Itálii. Roku 1451 ho papež Mikuláš V. vyslal do střední Evropy, aby tam posílil katolickou víru, zejména jako protiváhu husitství. Kázal v Rakousku, Bavorsku, Sasku, Slezsku, Polsku i na Moravě a v Čechách; ve Vídni dodnes připomíná jeho působení venkovní kazatelna u katedrály sv. Štěpána. Na svých cestách zakládal kláštery observantů, kterým se u nás podle jeho učitele začalo říkat bernardýni. Do husitského srdce země však nepronikl: k veřejné disputaci s Janem Rokycanou nikdy nedošlo a Čechy zůstaly převážně kališnické. Stinnou stránkou jeho horlivosti byla přísnost, s níž vystupoval jako inkvizitor, zejména vůči Židům. Roku 1453 se ve Vratislavi podílel na procesu se Židy obviněnými ze zneuctění hostie, kdy bylo mnoho z nich popraveno.
Po pádu Konstantinopole roku 1453 věnoval Jan poslední síly obraně křesťanstva před Turky. Když sultán Mehmed II. v létě 1456 oblehl Bělehrad, sedmdesátiletý františkán přivedl na pomoc tisíce křižáků, většinou prostých lidí, a společně s uherským vojevůdcem Janem Hunyadim dosáhl ve dnech 21. a 22. července slavného vítězství. Podle očitých svědků povzbuzoval bojovníky jen s křížem v ruce a s výzvou, aby za všech okolností vzývali jméno Ježíš. Papež Kalixt III. tehdy vyzval křesťanstvo k modlitbě za obránce provázené poledním zvoněním, a tento zvyk se pak udržel jako připomínka bělehradského vítězství.
Jan Kapistránský zemřel na mor necelé tři měsíce po bitvě, 23. října 1456 v táboře v Iloku na území dnešního Chorvatska. Ačkoli ho lid uctíval jako světce již za života, svatořečen byl až roku 1690. Jan Pavel II. ho roku 1984 prohlásil patronem vojenských kaplanů.
Bože, Ty jsi povolal svatého Jana Kapistránského ze světské slávy do služby svého evangelia a dal jsi mu sílu povzbuzovat Tvůj lid v časech těžkých zkoušek. Na jeho přímluvu dej, ať neochvějně vyznáváme svatou víru, v každém boji vzýváme jméno Ježíš a nikdy neztrácíme důvěru v Tvou pomoc. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
