Svatí Jan a Pavel
Hned na začátku je třeba nezaměňovat tyto dva světce s apoštoly téhož jména: Jan a Pavel nejsou ani milovaný učedník Páně, ani apoštol národů, nýbrž dva římští bratři z časů, kdy se říše právě stávala křesťanskou. Podle tzv. Skutků, což je pozdější hagiografické vyprávění o umučení svatých Jana a Pavla, sepsané patrně až v 5. nebo 6. století, vyprávění starobylé a zčásti legendární – sloužili jako vysocí dvořané u Konstantiny, dcery císaře Konstantina Velikého, a spolu s ní přijali křesťanskou víru. Díky její štědrosti zdědili značné jmění, jež však nevyužili k vlastnímu prospěchu, ale použili je na almužny –prosluli v Římě jako dobrodinci chudých, kteří svůj majetek rozdávali potřebným.
Po smrti svých ochránců se uchýlili do soukromí a usadili se v domě na římském pahorku Coelius, kde vedli příkladný život modlitby a milosrdné lásky. Pokoj však netrval dlouho. Roku 361 nastoupil na trůn cisař Julián, zvaný Apostata čili Odpadlík – panovník, který se odvrátil od víry a usiloval o obnovu pohanství. Když vyzval oba bratry, aby mu sloužili tak, jako kdysi sloužili Konstantinovu domu, a posléze aby se zřekli Krista a obětovali pohanským bohům, Jan a Pavel bez váhání odmítli.
Rozhněvaný císař nechtěl z těchto vážených mužů učinit veřejné mučedníky, a tak nařídil, aby byli potají sťati přímo ve vlastním domě; rozsudek vykonal jistý Terentianus. Stalo se tak kolem roku 362. Aby úřady zakryly, co se stalo, rozšířily pak po městě pověst, že oba bratři uprchli z Říma. Tělesné ostatky však byly pohřbeny tam, kde oba mučedníci zahynuli, v jejich vlastním domě. Tradice vypráví, že později sám Terentianus vyznal svůj hřích, stal se křesťanem a sepsal příběh o umučení obou světců – poté, co se jeho syn stal posedlým ďáblem. Až otcovo obrácení mělo jeho potomka vyléčit.
Úcta k Janu a Pavlovi je velmi starobylá a její dějinná váha předčí útržkovitost jejich legendy. Jejich jména byla vložena přímo do římského kánonu mše svaté (čili první eucharistické modlitby) a jejich svátek dosvědčuje již sakramentář z doby svatého Lva Velikého. Ve druhé polovině 4. století proměnili římský senátor Byzantius a jeho syn, svatý Pammachius, dům obou mučedníků v křesťanskou baziliku, dnešní Santi Giovanni e Paolo na Coeliu, pod jejíž podlahou byly při vykopávkách roku 1887 znovu objeveny původní římské domy, oratoř i ozdobený hrob, jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských památníků Říma. Po nich je pojmenována i benátská bazilika San Zanipolo. Tak tito dva muži, o nichž historie ví vlastně jen málo, zůstávají dodnes svědectvím, že věrnost Kristu má cenu vyšší než přízeň mocných i život sám.
Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával svatému Janu a Pavlovi sílu, aby statečně snášeli utrpení pro Krista a víru v něho potvrdili mučednickou smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
