Svatý Jan Gabriel Perboyre
Narodil se 6. ledna 1802 na samotě Le Puech u Montgesty v jihofrancouzské diecézi Cahors, v rolnické rodině Pierra Perboyra a Marie Rigalové, jako jedno z osmi dětí. Pět z nich vstoupilo do řeholního života. Do malého semináře v Montaubanu, který založil jejich strýc, lazarista Jacques Perboyre, šel původně jen doprovázet mladšího bratra Ludvíka, ale právě tam rozpoznal vlastní povolání. Roku 1818 vstoupil do Kongregace misie, společnosti svatého Vincence z Pauly, jako vůbec první francouzský lazaristický seminarista po francouzské revoluci, která řád téměř vyhladila. Vystudoval teologii v Paříži, roku 1826 byl vysvěcen na kněze a dalších devět let učil a formoval bohoslovce, nejprve v Montdidieru, poté jako rektor semináře v Saint-Flour a novicmistr v pařížském mateřinci. Byl to tichý, přísný učitel s velkým vlivem na mladé kněze, a mohl tak zůstat do konce života.
Ale o jeho dalším osudu rozhodl jeho bratr. Ludvík Perboyre, rovněž lazarista, odešel roku 1831 na misii do Číny, ale cestou zemřel. Jan Gabriel, ač chatrného zdraví, léta žádal o dovolení nastoupit na jeho místo, až je roku 1835 dostal. Po pětiměsíční plavbě a dlouhém putování vnitrozemím dorazil do provincie Hubei, naučil se čínsky, přijal čínský oděv i jméno a začal pracovat jako venkovský misionář. Putoval od vesnice k vesnici, vyučoval katechumeny, staral se o sirotky a opuštěné děti a sloužil chudým, jak žádala tradice zakladatele jeho řádu. V dopisech domů psal s nadhledem i humorem o strastech i o radosti z lidí, kterým sloužil. Tak tomu bylo po čtyři roky. Roku 1839 však místodržící provincie obnovil pronásledování křesťanů a mandaríni začali pátrat po jménech kněží.
V září 1839 ho vojáci zatkli, když se skrýval v lese, prozrazen jedním z katechumenů za – jak jinak – třicet uncí stříbra. Následoval rok, který svědci i církev od počátku srovnávali s Kristovým utrpením – byl svlečen z šatů, spoután řetězy a vláčen od soudu k soudu, vyslýchán a mučen, nucen šlapat po kříži a udávat další křesťany, což ovšem odmítl. Nakonec ho převezli do Wu-čchangu, kde byl roku 1820 umučen jeho spolubratr František Regis Clet. Tam byl po opakovaném mučení odsouzen k smrti. Rozsudek potvrdil sám císař. V pátek 11. září 1840 byl na kopci za městem přivázán ke kříži a uškrcen provazem. Bylo mu 38 let. Jeho tělo tamní křesťané tajně pohřbili, později bylo převezeno do Francie, kde odpočívá v kapli mateřince lazaristů v Paříži. Papež Lev XIII. ho roku 1889 prohlásil za blahoslaveného jako prvního z čínských mučedníků a Jan Pavel II. ho 2. června 1996 svatořečil jako prvního světce, jehož cesta vedla do Číny. Je patronem misionářů a Kongregace misie.
Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal svatému Janu Gabrielu Perboyre srdce naplněné odvahou ke svědectví o Tvé lásce i sílu vydržet všechny útrapy mučení; pomáhej také nám, kteří dnes oslavujeme jeho vítězství, abychom se k Tobě vždy věrně hlásili a pod Tvou ochranou obstáli v každém nebezpečí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
