Svatý Ciarán
Narodil se kolem roku 516 v západoirské provincii Connacht, v rodině putujícího tesaře a koláře, a irské podání mu proto dalo přídomek „mac an tSaoir“, syn řemeslníkův. Nepocházel tedy z královského rodu jako mnozí jeho vrstevníci mezi irskými světci; to, čím si získal úctu, byla čistá zbožnost a nadání k učení. Irské křesťanství oné doby mělo svou zvláštní tvář: bez měst a bez biskupských sídel se církev opírala o kláštery, jejichž opati byli skutečnými duchovními vůdci země, a mnišský život zde byl přísný, učený a zároveň hluboce spjatý s přírodou a putováním. Ciarán vstoupil do slavné školy svatého Finniana v Clonardu, kde studoval po boku Kolumby a Brendana, a stal se jedním z takzvaných dvanácti apoštolů Irska. Legenda vypráví, že si do kláštera přivedl jako svůj jediný majetek krávu, jejíž mléko stačilo nasytit celou komunitu, a že zatímco jeho spolužáci museli sami mlít obilí, jemu je mlel anděl. Poté odešel na Aranské ostrovy k opatu Endovi, kde byl vysvěcen, a navštívil i svatého Senana na ostrově Scattery v ústí řeky Shannon.
Proti proudu Shannonu se pak vydal na sever a usadil se nejprve na ostrově v jezeře Lough Ree. Místo mu však připadalo příliš pohodlné, a tak s hrstkou druhů putoval dál, až nalezl osamělý břeh zvaný Cluain Moccu Nóis, Clonmacnoise. Volba nebyla náhodná: právě zde přetínala řeku hlavní pozemní cesta napříč irskými močály, a klášter tak stál na křižovatce celého ostrova. Podle podání mu s prvními stavbami pomáhal vyhnaný princ Diarmait, budoucí velekrál, jemuž Ciarán za to prorokoval trůn. První kostelík byl dřevěný a nepatrný, ale právě z tohoto semínka vyrostlo v následujících staletích jedno z největších klášterních měst Irska, středisko vzdělanosti a písařského umění, kam se sjížděli žáci z celé Evropy a jehož jméno se dostalo až na dvůr Karla Velikého. Dodnes tam na břehu Shannonu stojí trosky sedmi kostelů, dvou kruhových věží a katedrály, jejíž stavbu dal roku 909 zahájit velekrál Flann Sinna, a mezi nimi se tyčí Kříž Písem, jeden z nejkrásnějších irských vysokých křížů. Pohřbívali se zde králové z Tary i z Connachtu a v klášterním skriptoriu vznikla nejstarší dochovaná kniha psaná irsky.
Ciarán se rozkvětu svého díla nedožil. Necelý rok po založení kláštera, v září roku 549, zemřel na mor, který tehdy pustošil Irsko a vyžádal si životy i dalších světců. Bylo mu pouhých třiatřicet let. Podle legendy se nechal odnést do svého malého kostela, ulehl na kůži oné věrné krávy z Clonardu, přijal svátosti z rukou přítele svatého Kevina z Glendaloughu, požehnal bratřím a pokorně žádal, aby jeho tělo nechali ležet na vrcholku kopce jako kosti jelena. Svatý Kolumba o něm řekl, že byl „lampou zářící světlem pravé moudrosti“. Jeho hrob v Clonmacnoise se stal nejstarším doloženým poutním místem v Irsku a poutníci k němu přicházejí už půl druhého tisíciletí; každý rok na začátku září se u trosek kláštera slaví jeho památka. Je patronem Connachtu.
Bože, který jsi svatého Ciarána, syna tesařova, povolal z chudoby k moudrosti a vedl ho po řece Shannon na osamělý břeh, kde z nepatrného dřevěného kostela vzešlo světlo svítící staletí; dej i nám na jeho přímluvu pokoru, s níž přijímal učení i smrt, a věrnost, s níž sloužil bratřím, a nauč i nás stavět vždy na skále víry. Skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
