Svatý Knut IV.
Narodil se kolem roku 1042 jako jeden z mnoha nemanželských synů dánského krále Svena II. Estridssona – v tehdejším Dánsku to nebránilo nároku na trůn, ale znamenalo to také tvrdý boj o uznání mezi mnoha bratry a příbuznými, kteří si na korunu činili nárok stejně jako on. Bojovníkem se stal už jako mladík: roku 1069 se zúčastnil vikinského nájezdu na Anglii a o šest let později údajně velel další podobné výpravě. Na trůn usedl roku 1080 po smrti bratra Haralda III. a téhož roku se oženil s Adélou, dcerou flanderského hraběte. Z jejich manželství se narodil syn Karla a později ještě dvě dcery, dvojčata.
Jako král byl Knut ambiciózní a energický, dokonce až tvrdý. Snažil se posílit královskou moc na úkor šlechty, zabíral obecní půdu, nárokoval si právo na zboží ze ztroskotaných lodí i na dědictví po lidech bez příbuzných – kroky, které mu rozhodně nezískaly sympatie dánských velmožů. Zároveň ale štědře obdarovával kostely v Dalby, Odense, Roskilde, Viborgu a zejména v Lundu, čímž si vybudoval pevné spojenectví s církví. Plánoval i tažení do Anglie, chtěl totiž získat anglický trůn. K tomu roku 1085 svolal rozsáhlou flotilu – jenže právě tato výprava, kterou museli platit a vypravit sedláci a šlechta, vyvolala takovou nevoli, že z ní nakonec sešlo a obrátila se proti němu.
Vzbouřenci roku 1086 ovládli Jutsko a Knut musel s hrstkou věrných uprchnout – nejprve do Šlesvicka, pak na ostrov Fyn do Odense. Tam, 10. července 1086, našel útočiště v dřevěném kostele svatého Albana. Legenda vypráví, že klečel v modlitbě před oltářem, když skrze okno kostela dovnitř prolétlo kopí vržené jedním z útočníků a zasáhlo ho; další, smrtelnou ránu mu pak zasadil ještě šíp. Spolu s ním zahynul jeho bratr Benedikt a sedmnáct mužů jeho družiny – zabiti přímo před oltářem, v okamžiku, kdy hledali ochranu na posvátném místě.
Po jeho smrti nastoupil na trůn bratr Olaf. Za jeho vlády postihl Dánsko krutý hladomor. Lidé si to vyložili jako Boží trest za vraždu spáchanou na pomazaném králi v kostele – a tato lidová víra otevřela cestu ke Knutovu svatořečení. Papež Paschalis II. ho kanonizoval roku 1101 jako prvního dánského světce a od té doby je uctíván jako patron Dánska. Roku 1300 byly jeho ostatky spolu s ostatky bratra Benedikta uloženy v katedrále v Odense, která od té doby nese jeho jméno a stala se oblíbeným poutním místem.
Nesmrtelný věčný Bože, Ty jsi dal svatému Knutovi hlubokou víru, s níž zemřel před oltářem, kam se uchýlil hledat Tvou ochranu; na jeho přímluv dej, abychom i my i uprostřed nepřízně a zrady zůstávali věrni tomu, co je nám svěřeno. Prosíme o to skrze Tvého syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
