Velikonoční pondělí
Dnešní svátek je poněkud zvláštním. Mnozí je berou hlavně jako den pracovního klidu, pomlázky, koledy a barevných vajec. I to má jistě své místo: jaro se probouzí, příroda se obnovuje a člověk spontánně slaví život.
Křesťan ale má tu úžasnou výhodu, že v tom všem může vidět a cítit ještě hlubší rozměr. Nejen cyklické střídání ročních dob do omrzení a únavy duše – ale velký pohyb „zdola nahoru“ – pohyb, kterým se Stvoření blíží svému Stvořiteli. Vejce, zeleň, svěžest proutků a radost svátečního stolu mohou být znamením světa, který se raduje sám od sebe, nejen na příkaz slepých sil přírody, ale protože Kristus vstal z mrtvých. I tam, kde lidové zvyky vyrostly z velmi starých, předkřesťanských vrstev, mohou dnes nést tišší a krásnější význam: život není uzavřen do zimy, do tmy ani do hrobu.
Je ale také dobré si připomenout, že první dny po vzkříšení nebyly zdaleka dny jásotu. Evangelia ukazují také zmatek, úžas a váhavost učedníků. Krista při setkání s Ním často nepoznají hned; jako by stál před nimi a zároveň už patřil jinému řádu života, proměněn slávou vzkříšení.
A právě to je možná blízké i nám. Také my někdy nerozeznáme Boží přítomnost, i když jde vedle nás. Učedníci z Emauz ho poznali až při lámání chleba, když se jim otevřely oči i srdce. To je případ i nespočetných duší v historii, které Krista přijaly až po dlouhém, často velmi složitém životě.
Velikonoční pondělí proto není jen příjemný konec svátečního volna. Je to den, kdy si můžeme připomenout, že vzkříšení není jen dávná událost, ale nový rozměr života. A že by byla škoda spokojit se jen s pomlázkou a sladkým pečivem, když můžeme mít jiný pokrm, jehož chuť trvá v ústech navěky.
Pane Ježíši Kriste,
děkujeme ti za radost velikonočních dnů, za život, který vítězí nad smrtí, a za svět, v němž i jaro a lidská radost mohou nést ozvěnu tvého vzkříšení.
Dej nám však také oči učedníků, které se teprve učí poznávat tě. Když jsme zmatení, váhaví nebo příliš ponoření do všedních věcí, přibliž se k nám jako na cestě do Emauz a otevři nám srdce pro smysl Písma i pro tvou živou přítomnost.
Ať nestavíme na rpvní místo sebe, ale tebe, který žiješ. Ať tě nacházíme v těch, s nimiž se setkáváme. Nauč nás přijímat velikonoční radost ne jako zvyk, nýbrž jako dar, který proměňuje život. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen
