Svatý Placid a svatý Maur
Kolem roku 530, v době neklidné vlády ostrogótských králů v Itálii, svěřovali mnozí římští šlechtici své syny do péče Benedikta, svatého mnicha, který žil v horách nedaleko Subiaka. Podle Řehoře Velikého tehdy Benediktovi předal syna Maura šlechtic Evitius (v jiných pramenech Equitius) a senátor Tertullus k němu přivedl Placida. Oba chlapci byli velkou nadějí svých rodů. Maur rostl ve ctnostech, až se stal mistrovým pomocníkem, kdežto Placid byl ještě dítě. Byli tedy takzvanými obláty – dětmi, které rodiče zasvětili Bohu a svěřili klášteru k výchově.
Oba světce navždy spojila příhoda, kterou Řehoř vypráví v sedmé kapitole svého spisu. Mladý Placid šel jednou nabrat vodu k jezeru, příliš se naklonil s vědrem a spadl do vody. Proud ho odnesl od břehu asi na dostřel šípu. Benedikt byl ve své cele, ale vnitřním zrakem viděl, co se stalo, a zavolal Maura, aby běžel na pomoc. Maur si vyžádal požehnání a spěchal na místo, kam proud chlapce zanesl. Domnívaje se, že stále běží po pevné zemi, chytil Placida za vlasy a vytáhl ho. Teprve na břehu se ohlédl a pochopil, že běžel po hladině vody. Následoval spor, jaký se vidí jen mezi světci. Maur připisoval zázrak modlitbám svého opata, Benedikt zase poslušnosti svého učedníka. Spor z obapolné pokory nakonec rozsoudil zachráněný: když se octl pod vodou, viděl prý nad sebou opatův plášť.
O dalších osudech obou mužů toho víme méně, než bychom rádi. Placid podle všeho doprovázel Benedikta, když se kolem roku 529 přestěhoval na Monte Cassino, jehož pozemky měl klášteru věnovat právě Placidův otec. O jeho pozdějším životě však nic jistého nevíme. Rozšířená legenda o tom, že jako opat zemřel mučednickou smrtí v Messině, nemá oporu v pramenech. Spis o jeho umučení je dnes připisován Petru Jáhnovi, mnichovi z Monte Cassina ze 12. století, který Placida zřejmě zaměnil se starším mučedníkem Placitem, umučeným na Sicílii za Diokleciána. Messina ho přesto dodnes ctí jako svého patrona. Maur byl vysvěcen na jáhna a Benedikt ho před odchodem na Monte Cassino ustanovil svým zástupcem v Subiaku. Podle životopisu, který v 9. století vydal opat Odo z Glanfeuil, Maur později odešel do Galie a založil na jižním břehu Loiry nedaleko Angers opatství Glanfeuil, první benediktinský klášter ve Francii. Pravost tohoto životopisu však badatelé dodnes zpochybňují.
Římské martyrologium připomíná svatého Placida 5. října, svatého Maura 15. ledna. V novější době byly oba svátky sloučeny, protože oba světci na začátku života sdíleli společný osud. Benediktinská konfederace slaví oba společně v lednu. Maurovo jméno nese slavná francouzská kongregace mauristů, proslulá v 17. a 18. století svou učeností. Lidová zbožnost se k němu utíká s prosbou o zdraví, především při horečce, revmatu, padoucnici a dně a nemocech z nachlazení. Dodnes se uděluje takzvané požehnání svatého Maura nemocným. Maur je patronem měditepců a uhlířů, krejčích a obuvníků. Placid je patronem námořníků a bývá vzýván při nebezpečí utonutí. Především však oba světci zůstávají obrazem toho, co svatý Benedikt nazýval poslušností bez otálení: důvěry tak úplné, že člověk ani nepostřehne, že ani nekráčí po pevné zemi.
Všemohoucí Bože, Ty jsi svatému Placidovi a svatému Maurovi dal už v mládí najít v klášteře svatého Benedikta cestu k Tobě a v Maurově poslušnosti jsi ukázal, že kdo Ti důvěřuje, neklesne ani tam, kde pod ním mizí pevná půda. Na jejich přímluvu dej i nám srdce pokorné a poslušné Tvé vůle, abychom se nebáli vykročit tam, kam nás voláš, a v každém nebezpečí cítili nad sebou Tvou ochrannou ruku. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
