Svatý Heribert z Kolína
Heribert přibližně v letech 970 až 16. března 1021. Byl to německý šlechtic, státník a později kolínský arcibiskup, který spojoval vysoké postavení s velkou pokorou a péčí o chudé. Pocházel z významné rodiny ve Wormsu, byl synem hraběte Huga a již jako mladík vynikal nadáním i zbožností. Po studiích na biskupské škole ve Wormsu pokračoval ve vyšších studiích v benediktinském klášteře Gorze v Lotrinsku, kde v něm dozrávala touha po řeholním životě, i když se na otcovo přání musel vrátit do světského prostředí.
Jeho nadání si všiml wormský biskup Hildebold, který ho učinil proboštem u katedrální kapituly. Odtud už byl jen krok do služeb císaře Oty III. Kolem roku 994 se Heribert stal císařským kancléřem pro Itálii a roku 998 kancléřem pro celou říši. Přestože stál velmi blízko světské moci a pohyboval se v prostředí dvora, zachoval si vnitřní prostotu a vážnost – i proto mu císař po kněžském svěcení (995) nabízel biskupský úřad ve Würzburgu, který Heribert z pokory odmítl.
Když se roku 999 uvolnil arcibiskupský stolec v Kolíně nad Rýnem a místní duchovenstvo se nedokázalo na kandidátovi shodnout, byl Heribert navržen jako „muž podle Srdce Ježíšova“ a zvolen arcibiskupem. V Beneventu přijal biskupské svěcení a v Římě od papeže Silvestra II. pallium, znak arcibiskupské hodnosti. Při příjezdu do Kolína o Vánocích sestoupil na kraji města z koně, zul obuv a jako poutník v prostém rouchu a bos vstoupil do katedrály – gesto, které si lid zapamatoval jako znamení jeho pokory.
Jako arcibiskup doprovázel mladého císaře Otu III. do Itálie a stál po jeho boku i v nejtěžších chvílích. Roku 1002 na cestě po Itálii císař onemocněl a zemřel Heribert jeho tělo s velkou úctou dopravil zpět do říše a pohřbil v Cáchách. Po Otově smrti se ocitl v napjatých vztazích s novým panovníkem Jindřichem II., který uvěřil pomluvám Heribertových nepřátel – přesto arcibiskup zůstal věrný své službě a nesl křivdu v tichosti. Teprve později Jindřich svůj omyl uznal a Heriberta veřejně odprosil.
Heribert mohl žít v blahobytu, ale on byl pastýř, který se pokorně skláněl k trpícím. V době neúrody a hladu v Porýní organizoval pomoc, otevíral sklady, zakládal chudobince a nemocnice. Tradice vypráví, že když byla bída největší, vedl procesí a modlil se za déšť. Jeho modlitba byla vyslyšena, což posílilo lidovou úctu k němu jako k přímluvci v dobách sucha a neúrody. Splnil také poslední vůli Oty III. a založil klášter v Deutzu poblíž Kolína, který se pak stal významným duchovním centrem.
Sv. Heribert je také patronem města Deutz a celého Německa. Bývá vzýván jako přímluvce za déšť. Svatořečen byl roku 1075 a dodnes je uctíván jako biskup, který sloužil nejen císaři, ale i těm nejchudším, a v těžkých časech zůstal mužem pokoje, věrnosti a milosrdenství.
Bože, Tys naplnil svatého Heriberta svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve snášení protivenství, ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
