Svatá Afra
Afra patří k nejstarším bezpečně doloženým mučednicím na půdě dnešního Německa. Augsburg, římská Augusta Vindelicorum, byl významnou kolonií, kterou císař Hadrián povýšil na municipium, a právě Afřina smrt je nejpádnějším dokladem toho, že křesťanství sem proniklo ještě před dobou Konstantinovou. Že tu za Diokleciánova pronásledování kolem roku 304 zemřela pro vyznání víry žena toho jména a že se nad jejím hrobem záhy rozvinula úcta, pokládají historikové za nezpochybnitelné. Svědčí o tom nejstarší martyrologium, sestavené z kalendářů a seznamů mučedníků sahajících do 4. století, i báseň biskupa Venantia Fortunata z Poitiers, který v 6. století uvádí Augsburg jako místo jejího odpočinku. Na tak vzdálenou dobu jde o svědectví neobyčejně pevné.
Barvitý příběh, který se s Afrou obvykle spojuje, je proti tomu podstatně mladší. Podle něj pocházela z Kypru, odkud s matkou Hilárií, zasvěcenkyní bohyně Venuše, přišla do Bavorska. Matka tu založila nevěstinec a dceru do něj uvedla. Obrat přinesl večer, kdy se u nich ukryl biskup Narcis z Gerony, prchající před pronásledováním ve Španělsku – jeho modlitba před jídlem a celé jeho vystupování zapůsobily na Afru natolik, že přijala křest a k víře přivedla i svou matku. Příběh je to nepochybně hezký a působivý, historickou oporu však nemá, vznikl pravděpodobně až v 8. století a badatelé ho vysvětlují záměnou s jinou mučednicí, jejíž jméno svádělo k záměně skrze jméno Venušino - Afrodíté. Poctivě však můžeme říci, že Afra nebyla proslulá tím, čím se provinila, nýbrž tím, co odmítla zapřít.
Starší a spolehlivější je totiž druhá část příběhu, popisující její výslech a smrt. Církevní historik a archeolog Duchesne ji klade na konec 4. či počátek 5. století a nenachází v ní stopy oněch přemrštěných ozdob, jimiž se pozdější mučednické legendy vyznačují. Podle tohoto podání byla Afra předvedena k soudci, který ji vyzval k oběti pohanským bohům, což ona odmítla se slovy, že už dosti hřešila, než poznala pravého Boha, a modlám sloužit nebude. Za to, že se přiznala ke Kristu a odepřela účast na pohanských obřadech, byla odsouzena k smrti upálením; poprava se udála na malém ostrůvku v řece Lech a její ostatky byly pohřbeny nedaleko místa smrti. Podle jiné, rovněž staré verze byla sťata. Pozdější vyprávění připojuje, že matka a tři služebné, které přišly tělo pohřbít, byly potrestány stejně. Její hrob se později stal jádrem kostela, z něhož vyrostla dnešní augsburská bazilika svatého Ulricha a Afry.
Tato světice je patronkou augsburské diecéze, kajícnic, chudých duší; bývá vzývána jako záštita proti ohni, za obrácení a za ty, kdo se vracejí z bludných cest.
Bože, Tvá síla se projevuje zvláště tehdy, když působí v tom, kdo je slabý: Tys posiloval svatou Afru ve vyznání víry a statečném snášení muk; pomáhej i nám, abychom na její přímluvu vítězně prošli všemi zkouškami do slávy Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
