Svatý Benedikt z Nursie
Narodil se kolem roku 480 v Nursii ve střední Itálii jako jedno z dvojčat – jeho sestra Scholastika se později rovněž stala světicí. Jejich matka zemřela při porodu a otec, příslušník venkovské šlechty, svěřil děti do péče pěstounky. Díky urozenému původu byl Benedikt poslán na studia do Říma, kde měl studovat rétoriku, tedy umění přesvědčovat slovem, jak se na mladíka jeho postavení slušelo. Zhýralost a mravní úpadek tamních studentů ho ale natolik znechutily, že studia opustil, raději „nevzdělán, ale moudrý Boží moudrostí“, jak o něm později napsal papež Řehoř Veliký.
Odešel nejprve do osady Affile a odtud do samoty u Subiaka v Sabinských horách, kde se usadil v jeskyni nad řekou Anio. Mnich Romanus, jenž o něm jediný věděl, mu daroval řeholní šat a nosil mu to nejnutnější k přežití. Tři roky tu Benedikt žil zcela sám s Bohem. Někdy musel čelit i silným pokušením – legenda vypráví, že jednou, aby přemohl smyslné myšlenky, skočil do trní, aby bolest přehlušila pokušení. Pověst o jeho svatosti se rozšířila a začali za ním přicházet lidé toužící po podobném životě. Benedikt pro ně založil dvanáct malých klášterů, každý pro dvanáct mnichů pod vedením opata – číslo dvanáct připomínalo apoštoly a symbolizovalo úplnost společenství.
Ne všichni ovšem jeho přísnost snášeli dobře. Když se stal opatem v nedalekém Vicovaru, mniši se s jeho přísnou řeholí nedokázali smířit a pokusili se ho otrávit – do vína mu přimíchali jed. Jenže Benedikt nápoj před pitím podle svého zvyku požehnal znamením kříže, a pohár se prý na místě roztříštil, aniž se ho dotkl. A tak se raději vrátil zpět do Subiaka a kolem roku 529 se přesunul na horu nad městečkem Cassino, kde na vrcholu našel pohanskou svatyni zasvěcenou Apollónovi a posvátné háje. Modly nechal zničit, háje vykácet a na jejich místě založil klášter Montecassino – dílo, které se mělo stát srdcem západního mnišství na mnoho set let.
Právě zde, krátce před smrtí, sepsal svou slavnou Řeholi – sedmdesát tři kapitol obsahujících pravidla pro společný klášterní život, založená na poslušnosti, pokoře a vyvážení modlitby, práce a četby. Heslo „ora et labora“ – modli se a pracuj – shrnuje ducha jeho díla, ačkoli on sám je takto doslovně nikdy neformuloval. Zemřel někdy kolem roku 547 v Montecassinu, ve stoje, s rukama vztaženýma k nebi, podpírán svými žáky a byl pohřben vedle své sestry Scholastiky.
V roce 1964 byl prohlášen patronem celé Evropy, kromě toho má ještě celý rozsáhlý patronát nad učiteli, horníky, mědirytci a speleology – průzkumníky jeskyní; studujícími, pracovníky v zemědělství, stavebními inženýry, architekty a tak nad umírajícími; bývá vzýván proti magii a v pokušeních; při horečce a zánětech, otravách a onemocnění kameny; také za pomoc v plnění náboženských povinností.
Bože, Tys povolal svatého opata Benedikta, aby jako veliký učitel duchovního života ukazoval cestu těm, kdo se zasvětili Tvé službě; prosíme Tě, nauč i nás, abychom ničemu nedávali přednost před láskou k Tobě a velkodušně kráčeli po cestě Tvých přikázání. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
