Svatí Valerián a Maximinus
Valerianus byl biskupem v severní Africe, v dnešním Tunisku. Žil v době, kdy do severní Afriky vpadli za proslulého stěhování národů ve čtvrtém století Vandalové. Zlikvidovali zbytky římského impéria – a hodlali také zlikvidovat křesťanství, alespoň to římské. Jejich král byl totiž přesvědčeným ariánem.
Ariánství byl heretický směr, který tvrdil, že Ježíš Kristus sice byl nadpřirozené podstaty, ale nebyl Bohem v lidské podobě. Mírumilovný starý biskup, Sv. Valerián, odmítl těmto vydat posvátné předměty z místního svatostánku. Za to byl potupen: svlečen do naha a vyhnán do pouště, kde zemřel vyčerpáním a žízní.
Sv. Maximinus žil podle římských záznamů o svatých už v šestém století, za dob zakladatele franské říše Chlodvíka I. Ten sjednotil všechny franské kmeny – a když se z tažení na jihu vrátil do Verdunu, kde Maximinus tehdy žil, zjistil, že se obyvatelé místního kraje proti němu vzbouřili. Hodlal jim dát krvavou lekci – pak ale zasáhl Maximinus. Se svým příbuzným vyšeli králi v ústrety a jejich pokora a křesťanská láska Chlodvíka přiměly dát obyvatelům Verdunu milost. Maximina si král zamiloval natolik, že mu dovolil stát se představeným kláštera. Tam světec léčil nemocné, uzdravoval slepé a činil další zázraky.
Oba dnešní světci jsou tak příkladem následování Krista –
ať v životě, nebo ve smrti.
Svatí Valeriáne a Maximine, věrní svědkové a mučedníci pro Krista, orodujte za nás. Pomozte nám žít naši víru s odvahou a přesvědčením bez ohledu na cenu. Inspirujte nás, abychom se starali o zranitelné, stáli za tím, co je správné, a svým každodenním příkladem přiváděli druhé ke Kristu.
Amen.
