Výsledky eurovoleb v naší republice na zdejší vytrvalé cestě do tunelu nic nemění. Jejich jediným skutečným výsledkem je rekordně nízká účast voličů, kterou jsme sice také své podstatné k projektu EU Evropě sdělili, ale je to spíše podařená anekdota než „velký čin“.
Zato Velká Británie (vedle Francie, které se budeme věnovat zvlášť) zažívá skutečné politické zemětřesení. Po nekonečně dlouhé době, kdy v celostátních volbách vítězili buď socialističtí labouristé, nebo kdysi pravicoví a konzervativní Toryové, tentokrát je všechno jinak. Je to skoro jako sen. Sen, na který u nás budeme ještě dlouho čekat. Pokud se do něj ještě vůbec budeme umět „probudit“.
„Silní“ zuří
„Můj sen se stal skutečností. Přes šílený nápor, kterému jsme čelili v posledních týdnech ze všech stran, kdy to vypadalo, že se proti nám staví celý svět, lid Británie nezaváhal, podpořil UKIP a my jsme vyhráli volby. Jsem nadšením bez sebe!“ vyjádřil se k výsledkům voleb britský europoslanec a charizmatický lídr Strany nezávislosti Velké Británie (UKIP), Nigel Farage.
Kampaň „celý (dosavadní) svět proti UKIP“ ovšem pokračuje i nadále. Je smutně zábavné vidět, jak nenávistná kritika Farage a jeho strany spojila dva tak zdánlivě protikladné politiky, jako je bývalý premiér a dlouholetý vůdce britských socialistů Tony Blair a „moderně středopravý“ (čti levičácký) šéf konzervativců David Cameron.
Čtěte ZDE: Vzkaz do České republiky od muže, který vyděsil britský i evropský politický mainstream: Češi se také nedají!
Tony Blair prohlásil v interview pro švédskou televizní stanici, citovaném britským tiskem:
„Samozřejmě, že bychom si měli dělat obavy, když volby vyhraje strana, jako je UKIP! Bylo by bláznovství se nebát. Ale na druhé straně se musíme postavit za to, co je ve 21. století pro budoucnost Británie korektní a správné. Ve světě, který se tak rychle mění, by bylo strašné, kdyby v debatě zvítězily nálady, které velí k omezení imigrace, nebo odchodu Británie z EU. Možná jsou výrazem rozhořčení nad tím, co se ve světě děje, ale rozhodně nejsou správnou odpovědí na toto dění. Samozřejmě, že musíme na tyto otázky zareagovat v Evropě – jako celku – ale také musíme mít odvahu a vůdčí schopnosti k tomu, abychom dokázali nabídnout všem rozhořčeným lidem alternativu. Protože koneckonců UKIP, jeho ideologie a filosofie pro ně řešení nemají.“
Britští voliči, kteří poslali UKIP jako vítěze do europarlamentu, přičemž současně „jen tak mimochodem“ dokonale potopili především liberální demokraty, ale také Torye, si to ovšem evidentně nemyslí.
Není tedy divu, že nejen „posezónní“ Blair, ale i současný vůdce Toryů, David Cameron, se opět do Farage pustil. A protože to lépe neumí, vrátil se opět ke strategii osobních útoků, kterých se zprvu snažil před volbami vyvarovat. Jenže když se ukázalo, že jeho nekonečně odsouvané sliby referenda o vystoupení z EU, které se prý „musí důkladně připravit“, už Brity nebaví, pustil do předsedy UKIPu slovy:
„Nigel Farage předstírá, že je ten obyčejný chlapík z hospody na rohu, ale ve skutečnosti je to politik jako každý jiný, který v tom prostě umí chodit – jeho žena je placená z veřejných prostředků a má obrovské výdaje a všechno.“
Kanadský scénář
Proč ta nečekaně ostrá povolební rétorika? Protože jedna kampaň přechází do druhé. UKIP totiž reálně „hrozí“ stát se v parlamentních volbách příští rok největším pravicovým subjektem – poté, co se Toryové „štípnou“ na méně a více eurokritickou část, přičemž a ta „kritičtější“ se přidá právě k Farageovi.
Sám Farage to v nedávném interview pro deník The Guardian přirovnal k situaci v Kanadě, kde skutečně konzervativní Reformní strana smetla téměř století trvající vládu (takzvaných) Progresívních konzervativců: Vládě Progresivních vzala ze stošestapadesáti křesel všechna až na dvě. Reformistům přitom v kampani láli do rasistů, sexistů i homofobů. Cameron v opakovaně citovaném výroku nazval UKIP „bandou cvoků a skrytých rasistů“ – jenže tím preference strany k vlastnímu údivu podpořil.
Klaus, Farage a Rompuy
„Přesně takhle to bylo v Kanadě,“ říká k tomu Nigel Farage. „O Reformistech říkali, že jsou to cvoci, totální šílenci, kterým straší ve věži a nikdy to nikam nedotáhnou. A co myslíte, že se nestalo? Půlka vlády včetně jejího současného předsedy byla zvolena na jejich kandidátkách. A nemyslete si, že se něco takového nemůže stát v Británii. Lidé chtějí už konečně opravdovou změnu. A my se stáváme jejím katalyzátorem, katalyzátorem obrovského posunu v britské politice, která si musí vyřešit některé zásadní otázky, jež byly příliš dlouho zametány pod koberec našimi politiky, kteří se poslední dobou úplně míjejí s realitou.“
„Myslím, že je to opravdové politické zemětřesení,“ prohlásil vítěz voleb. „Bude mít obrovské důsledky nejen pro Nicka Clegga a Eda Milibanda (vůdce Liberálních demokratů a Labouristů, pozn. red.). Co se týče Davida Camerona, nevypadá to možná tak hrozně, ale euroskeptická debata, která dělí jeho stranu na dvě poloviny, bude dále pokračovat. Kromě toho, když si vzpomenete, co říkali při komunálních volbách – že tím vynikajícím výsledkem UKIP vyčerpal svůj potenciál, tak teď je jasné, že to není pravda (...) a je vidět, že máme potenciál i jasnou strategii pro (volby do britského parlamentu) příští rok. Věřím tomu, že UKIP má opravdový, vlastní moment hybnosti, který se naplno ukáže ziskem křesel ve Westminsteru v roce 2015.“
Dodejme ještě, že Nigel Farage není ani u nás nikým neznámým. Je to právě on, kdo řekl o „prezidentu EU“, Hermanu van Rompuyovi slavný bonmot, že má „charisma mokrého hadru“ a nulovou demokratickou legitimitu. Jde o výstižnou charakteristiku celé Evropské unie. Že to říká aktuální vítěz britských voleb není třeba dále komentovat.
Tento pozoruhodný muž - Farage, nikoli Rompuy – v minulosti vzdálenější i zcela nedávné opakovaně navštívil naši zemi. Přesněji řečeno Václava Klause. Znají se dlouhá léta a v boji proti nedemokratickému "evropskému superstátu" se vzájemně podporují. Farage opakovaně označil Klause za nejvýznamnější postavu úsilí "eurorealistů" o obnovení suverenity národních států. Rompuy zase přijel nedávno za prezidentem Zemanem. Také si vzájemně „rozuměli“. Komentáře ani v tomto případě netřeba.
Tagy článku